← Předchozí objekt | Následující objekt →

9. Kříž u Vaněčků (směr Obořiště)

Na okraji obce a zemědělského areálu. Podobně jako ostatní rodinné kříže stál na okraji příslušných polností. Dnes jsou tyto zastavěné pozemky v majetku Zemědělského družstva Rosovice; za křížem začíná řada hospodářských budov. Původně mezi dvěma jírovci, dnes jej doprovází zbylý nevyvrácený a náletové dřeviny.

Nevíme, kdy byl vztyčený, ale podle dobrozdání odborníků je typickým produktem Komárovských železáren po roce 1875. Vaněčkovi nejsou starousedlá rodina, ale nejsou ani „náplava“. V roce 1824 se přiženil Matěj Vaněček z nedalekých Kotenčic do rodiny chalupníka Matěje Tesárka. Ale ani v Kotenčicích nepatřili mezi staré rodiny; v první polovině 18. století se přiženil jistý Vaněček do rodiny správce kotenčického statku. O generaci později se jiný člen kotenčické rodiny přiženil do dalšího hospodářství v č. 1, říkalo se tam „u Lacmanů“, ale jak bývalo v Rosovicích pravidlem, nežili tam Lacmanovi, ale Krásovi – to už byla opravdu stará rosovická rodina. V roce 1941 rosovický řídící učitel Hendl začlenil obě rodiny Vaněčků mezi starožitné v obci. V časopise „Od stříbrných hor“ představoval obec na několika stránkách širší příbramské veřejnosti. Nebyl zcela přesný, ale tehdy nebyly archivní listiny běžně dostupné.

Živelný odkaz zbožného Františka. Kříž není označen letopočtem. O příčině jeho vztyčení lze jen spekulovat. Kříž nemohl být postaven před rosem 1875, ale v roce 1876 už ano. A právě v tomto roce zemřel František Vaněček dosavadní hospodář ve věku 52 let. Upřímně zbožnému muži vztyčili poměrně hmotný kříž na paměť jeho potomci. Jak bylo tehdy běžné, měl mnoho dětí, ale některé nedožily dospělosti. Zato pozůstalá vdova Anna žila ještě mnoho let, zemřela až v devadesáti letech zůstávaje ve vážnosti u svých početných vnoučat. Ona a její stará malovaná truhla byly místem setkávání rodiny až do požáru domu v roce 1915; tehdy truhla shořela a Anna se brzy odebrala ke svému Stvořiteli. Byla to tradiční venkovská žena, patřila mezi matrony, jež občas zastínily muže aniž se musely hlásit o svá ženská práva. Přitom její problematický, zřejmě nemanželský původ ji mohl odsunout na okraj společnosti.

Nástupcem Františka Vaněčka na hospodářství se stal nejstarší syn Jan. Byl výraznou a rozporuplnou osobností. Ale poněvadž v obci už dlouho starostoval uvážlivý a střídmý František Petřík, zřejmě sílila touha poněkud osvěžit stabilní osvědčený kurz vedení obce. Pokud někdo vyhovoval potřebě změny, byl to Jan. Po nejdéle sloužícím starostovi či dříve rychtářovi převzal úřad bohém se spoustou společenských aktivit; byl funkcionářem okresní zemědělské komory, muzikantem a karetním hráčem.. Výrazně se zasadil o vznik hospodářské školy v obci, od jejíhož zavedení stoupla prestiž Rosovic, ale zároveň byl schopen prohrát peníze z prodeje volů v zaniklé dobříšské restauraci Beseda. Budiž poznamenáno, že rosovičtí rychtáři nebývali vždy jen šetrní a uměření zemědělci, někteří k tomu provozovali i hospodskou živnost – po Třicetileté válce a po Napoleonských válkách. V hospodě se nejlépe diskutovalo o poválečné obnově..

Věčný student. Nejmladší syn Františka Vaněčka Josef byl předurčen pro kněžskou službu. Vystudoval teologii, ale odmítl se nechat vysvětit a raději se věnoval karieře právníka. Tomu ovšem předcházelo další studium, dohromady tedy studoval 10 let. Oženil se až po ukončení právnických studií a na církev nezanevřel. V tehdejší Křesťanské akademii oslovil význačného pražského architekta Richarda Klenku, který se rád ujal projektu dlouho odkládané stavby rosovického kostela. Jeho zásluhou stojí v Rosovicích originální Klenkova kaple sv. Petra a Pavla.

Poválečný odklon od církve. Jen málo potomků Františka Vaněčka bylo zbožných podle jeho představ. Napočítal by mnoho výstupů z katolické církve po 1. sv. válce, kdy byla církev obviňována z podpory zájmů monarchie. Někteří vstoupili do národní Československé církve, někteří zůstali bez vyznání a vstoupili do komunistické strany a někteří měli i záznamy u policie.