← Předchozí objekt | Následující objekt →

12. Kříž u Hájků (u staré hospody)

... nebo také kříž „U staré hospody“

Na konci obce Rosovice ve směru na Dobříš stojí litinový kříž na pískovcovém podstavci s letopočtem 1891. V době, kdy byl kříž vztyčený, měla tato část obce nazývaná Sychrov vlastní číslování a parcela u níž kříž stojí, patřila k popisnému číslu Sychrov 1. To svědčí o významu místa. Dnes by nikdo nepoznal, že zde bývala nejstarší a nejznámější hospoda v dalekém okolí. Po požáru Sychrova 7. září 1940 byla budova zredukována na polovinu, zmizela mancardová střecha a hospodská živnost tu zanikla. Dnes je objekt nelogicky zapsán pod popisným číslem Sychrov 87. Zřejmě to nikomu nevadí.

V roce 1891 se však hospoda stále těšila přízni návštěvníků a počestnou hospodskou živnost provozovala rodina Františka Hájka. Evropská společnost se blížila ke konci století (fin de siecle) a volby do Říšské rady Rakousko-Uherska vyhrála Mladočeská strana. Konzervativně zaměřená strana Staročeská prohrála na celé čáře. Jen obtížně si umíme představit, že by na počest vítězství vlasteneckých liberálů postavil František Hájek před svou hospodou kříž. Hospodští jsou sice svobodomyslní, ale pro vztyčení kříže jsme hledali spíše rodinné důvody. V dotyčném roce však u Hájků probíhal každodenní hospodský rituál. U dobrého moku se scházeli myslivečtí mládenci, hajní, řemeslníci a horničtí štamgasti žertujíc po kanadském způsobu ze všech spořádaných a šetrných občanů.

Nejstarší zachovalá stavba v obci

Ale o dva roky zpět se v rodině stala zaznamenáníhodná událost: 11. července 1889 zemřel Jan Hájek otec hostinského, Pocházel z Ostrova u Ouběnic a po svatbě zřejmě před rokem 1850 hospodu koupil od Josefa Šebora a založil rodinnou živnost. Vděčným synem mohl být kříž vztyčen, osobní důvody jsou závažnější než celospolečenské, i když se mohou nevědomě prolínat.

Hájkové byli poslední provozovatelé hospodské živnosti. Do roku 1782 hospodu vlastnil řád Paulánů z Obořiště a po jeho zrušení byla v dražbě prodána. V matrikách je pak zmíněn hospodský Josef Poláček a Jakub Drmla. První sychrovský krčmář zapsaný v roce 1664 ve svatopolské matrice byl jakýsi Linhart. Podle soupisu poddaných podle víry z roku 1651 to mohl být Linhart Chylík. Zato v jiné rosovické krčmě, ještě v nedávné době zvané „U Sýkorů“, byl zapsán sedmnáctiletý krčmář Josef Chylík, zřejmě příbuzný.

Klášter jistě dbal o dobrou pověst podniku, snažil se jej využít jako zastávku na poutní cestě z Prahy na Svatou Horu u Příbrami, ale poutníci nejsou obchodníci, utráceli jen na nejnutnější výdaje.

Nejslavnějším obdobím byl nejspíše středověk a doba předhusitská. Hospoda na Sychrově byla zastávkou obchodníků na Zlaté ztezce i zastávkou poutníků na poutní trase do Santiaga de Compostella. Hospodský tu měl právo vařit pivo, neboť na Sychrově zřejmě v místě bývalé hájovny, sídlil zástupce lovčího na dobříšském hrádku a pro panovnické hony musely být varny v pohotovosti. Lovčí v brdských lesích udržoval honitbu pro panovníka a osazenstvo Sychrova mu bylo podřízeno.

Zájezdní hostinec v Sychrově

Ovšem když král Karel IV. určil odlišný úděl pro vedlejší Rosovice (Rosejovice) a předal je i s okolními lesy pražskému arcibiskupovi a ponechal si jen Sychrov, lovčí trvale zůstával na královském hradě v Dobříši. Hospoda však nestrádala, zůstávali poutníci a obchodníci. Možná si arcibiskup s králem společně vyjeli na hon, mohli se navzájem pozvat, když byli sousedi. Navíc si mladý arcibiskup Jan z Jenštejna s králem Václavem IV. rozuměli; byli výbušní, a proto i vášniví příznivci lovu. Mohli se tu setkat, ale to je jen nepodložená představa, protože po arcibiskupově obrácení se z přátel stali soupeři. Ze soudobých zpráv se dočteme, že v Rosovicích v té době stálo šest zájezdních hostinců. Zřejmě se všechny hospody, včetně té sychrovské, dobře uživily i bez prominentních hostů; tedy až do husitských válek.

Po rozdělení Rosovic se pro tuto část ujal název Sychrov. Nikoli z důvodu sychravého podnebí, naopak zdejší oblast je ve srážkovém stínu, ale pro tvrz (pevnost), jíž můžeme volně vyjádřit z německého sicher jako bezpečné místo. Není divu, Sychrov byl první bezpečnou zastávkou na nebečpečné cestě z Prahy a naopak.