1. Centrální kříž u kostela

Mezi obecní hospodou a kaplí sv. Petra a Pavla na soklu z umělého kamene stojí litinový kříž. V této podobě je zde od roku 1978, sám nemá tedy historickou hodnotu. V našem seznamu je přesto na prvním místě. Stojí totiž v historickém centru obce uprostřed dlouhé návsi nebo náměstíčka, tak jak je od středověku neměnné.

Ale kdo by dnes hledal velkou náves v malém plácku před hospodou? I podrobné mapy císařských otisků, přestože kříž v tomto místě zaznamenávají, zobrazují zastavěnou plochu v dnešní podobě. Kde tedy hledat trhové městečko; místo, kde sedláci a řemeslníci od začátku 14. století nabízeli své produkty obchodníkům na rušné Zlaté ztezce z Prahy do Pasova? Pokud si odmyslíme nebo klávesou delete vymažeme budovy, které v ose kříže stojí od severu k jihu: dnešní a bývalou hospodu, kapli, školu, budovu bývalé „Poprovny“ čp. 64 a 105 a přisazené malé domky, otevře se nám velké prostranství, které obklopují bývalé usedlosti. Pak v jeho centru stojí tento kříž.

Z nevýrazného bodu na mapě se stává ústřední bod vesnice. Ne kaple nebo jak my nesprávně říkáme kostel, co zde stojí pouhých sto deset let. Ve zmíněných císařských mapách z roku 1839 není kromě tohoto kříže v obci jiný zakreslený. S ohledem na zástavbu se mohl přemisťovat o desítky metrů, ale přímo v obci by opravdu mohl být nejstarším sakrálním místem. Předcházel zde kostelu z roku 1913 i kapli sv. Jana Nepomuckého, o níž je zmínka z roku 1875, ale na císařských mapách chybí.

Poměrně velká a stará vesnice neměla do poloviny 19. století ani kapli. Sice na mapě z té doby je před křížem malá čtvercová stavba, ale bez označení; jinak každá i výklenková kaplička bývala běžně označena zvláštním symbolem, i když před ní stál samostatně kříž. Proslulá poutní kaple sv. Anny na okraji katastru směrem k Dobříši přímo nesouvisí s vesnicí - je od ní čtyři kilometry vzdálená. Ani ve svatopolské matrice zaznamenaný rosovický morový hřbitov nebyl označený.

Putující kříž U tohoto kříže se scházela vesnice k modlitbám. Poutníci z Prahy na Svatou Horu nakrátko zastavili a pokřižovali se. Obchodníci poděkovali, že lesem mezi Dobříší a Rosovicemi šťastně projeli a nebyli přepadeni. Jak vypadal původní kříž? Můžeme se dohadovat. Zcela jistě nestál na současném místě, protože zápisy hostinského Václava Černého zmiňují kříž za tehdejší kaplí, u kterého hned zjara kluci roztáčeli káču a potají, pokud měli drobné, hráli čáru. Kříž byl tehdy obklopen čtyřmi jírovci. Z fotografie z roku 1902 lze jich stáří odhadnout na cca 30 let.

Kaple byla postavena zřejmě kolem roku 1870. Jenže při porovnání velmi přesných císařských map z roku 1839 s dnešními leteckými snímky stál kříž zase jinde, pravděpodobně na místě pozdější čtvercové kaple. Můžeme tedy určit, že původní kříž stál zde a to po staletí, ale nebyl železný, nýbrž dřevěný, jak bývalo zvykem ve starších dobách. Jak vznikaly nové sakrální stavby, vždy uvolnil místo, nejprve malé kapli a pak větší kapli, které nepřesně říkáme kostel. Dnešní místo u silnice je z roku 1913, z doby vysvěcení kaple sv. Petra a Pavla. Stál tu až do nepovedeného roku 1978, kdy při demolici obchodu byl povalen bagrem. Komplikace s opravou si tehdy radní MNV ušetřili a dovezli raději kříž jiný.

Zmizelé okolí Samotný obchod byl postavený asi v polovině 19. století a byl zpočátku provozován židovskými obchodníky. Kromě obchodu půjčovali peníze na úrok. Jejich pověst se odvíjela od toho, zda dlužník byl schopen ovládat své emoce při hraní hazardních her v hospodě. Kdo prohrál grunt, vinil především žida. Naopak, kdo s ním jen obchodoval, byl velmi vděčný za přijatelné ceny i úrok. Třeba Josef Bondy mohl mít i značnou důvěru sousedů; býval svědkem v majetkoprávních smlouvách. S manželkou Terezií zde provozoval živnost na přelomu 19. a 20. století. Dávno nežijící pamětníci jej zaznamenali jako srdečného muže, který oproti své nevlídné ženě nešetřil na sladkostech. Děti proto rády chodily zastupovat své rodiče na nákupech. Bondy zemřel někdy před 1. sv. válkou, jeho žena prokazatelně v roce 1913.

Zachovala se pověst, jak Bondy přesvědčoval váhající hospodáře, aby už konečně začaly se stavbou kostela, nebo přijdou o nadační peníze. Měl přehled; rok po dokončení vypukla válka. V době přemístění kříže před obchod živnost provozovali křesťané. Bondyho sice nahradil jiný židovský obchodník Popper původem ze Šestajovic, ale obchod se smíšeným zbožím měl na adrese č. 64 – odtud název „Poprovna“. Možná mu vadil kříž...

Kříž se stal se nenápadným svědkem vesnických zábav a slavnostních průvodů. A taky objektem nepozornosti různorodé pospolitosti. Zmíněný bagr byl první nechtěný vandal. Z prostranství před zbouraným obchodem je dnes parkoviště pro návštěvníky hospody, zastavují tu rodiče se školáky, v neděli tu parkují návštěvníci bohoslužeb. Několikrát byl kříž vyvrácen a povalen právě při odjezdu z parkoviště místními štamgasty a jednou kříž povalil nákladní automobil. Posunout, ale nepovalit jej dokázal kněz, který chvátal na další bohoslužbu v Dobříši. Jakoby kříž překážel.

Památka na původní kříž? Při opravě střechy na půdě rosovického kostela byla před časem objevena plechová silueta s malovaným Ježíšem. Otvory po hřebech, tvář a tělo byly přes zašlost barev a korozi zřetelné. Celý korpus byl sestaven ze tří plechových plátů spojených nýty. Malba na plechu je po následném restaurování působivá. Vyniká klidný výraz tváře Ukřižovaného, smíření bez barokního patosu. Autor je anonymní. Snad souvisí s osobou, která namalovala oltářní obraz do kaple sv. Jana Nepomuckého, a který byl nalezen na stejném místě.

Na zadní straně obrazu je nápis: Rosovické kapličce věnuje Růžena Petáková 1875. Jak starý je, kde byl původně umístněn, jak dlouho byl uložen na půdě? Nemáme písemné záznamy a ani ústní svědectví. Zcela jistě byl vystaven povětrnostem, ale dále se jen dohadujeme. Proč by někdo ukládal takový artefakt na půdě kostela, pokud by se k němu nevztahoval. Tedy spíše k místu, kde stojí. S ohledem na rozměry můžeme předpokládat , že tento Ukřižovaný byl zavěšen na dřevěném kříži.

Jak jsme již uvedli dřevěný kříž mohl být na místě, kde stála malá kaple a kde je dnes předsíň kostela (kaple) sv. Petra a Pavla. Na nejstarší fotografii z roku 1902 stojí kaple sv. Jana Nepomuckého, v pozadí hospoda u Sýkorů, škola, v popředí obchod. Kříž je ještě ukryt za kaplí, asi tam, kde vidíme dva ze čtyř kaštanů, které jej obklopovaly. Obchod tehdy ještě provozoval Josef Bondy. Prý to byly idylické předválečné časy. Do dnešní doby se zachovala jen škola.

Na pozdější fotografii je nový kostel. Kříž stál už před obchodem v ose celého snímku na stejném místě jako dnes - jen jiný než ten současný. Na zdi obchodu u poštovní schránky je znak rakouské orlice. Fotografie je tedy pořízena mezi lety 1914 až 1918. Po Bondym obchod provozoval Emanuel Krása. Po opravách fasády září, ale idylické časy skončily Před kostelem je ještě volný prostor. Muži umírající ve světové válce zde budou mít památník.

Na dalším snímku postávají svátečně oblečení sousedé od dědy s fajfkou až po dívčinu v kroji. Vedle kříže stojí muž s knírem oblečený ve sváteční uniformě. To nám umožňuje porovnat velikost kříže s výškou člověka; jeho kamenný sokl muže o něco převyšuje a železný, možná kovaný kříž osazený na soklu, má stejné rozměry. Kříž je zhruba vysoký jako dva dospělí muži, tedy více než 3,5 m. Vedle něj vyrůstají dva mladé stromky. Zatímco opodál vysazené stromky jsou olistěné, tyto dva jsou holé. Víme, že jasan nasazuje listy pozdě na jaře někdy až v červnu, když kvetou lípy, tím vysvětlíme rozdíly mezi olistěním. Jeden z těchto jasanů můžeme dosud spatřit vedle stávajícího kříže. Před kostelem (kaplí) ještě postrádáme památník padlým z 1. sv. války. Dle písemných zpráv byl památník zřízen v roce 1929. V ohrádce před vchodem do kostela je vysazena lípa svobody. Dle zápisu tehdejších zastupitelů byla pod její kořeny vložena pamětní listina.

Za křížem k prodejně postávají svátečně oblečení sousedé od dědy s fajfkou až po dívčinu v kroji. Předpokládáme, že skupinka je zachycena před odchodem do kaple na modlitbu Anděl Páně; na věži je totiž pověstných za pět minut dvanáct. Muž v uniformě u kříže se odděluje od ostatních, jistě má pocit důležitého činitele; drží v ruce kroužek s klíči. Možná s klíči od kaple (současný kostelník ještě pamatuje tak velké klíče), pak by to mohl být tehdejší kostelník a nejen to, vzhledem k uniformě by to mohl být obecní policajt, který byl od obce placen i za kostelnictví, takové osoby jsou ze zápisu tehdejších zastupitelů obce doloženy. Podle datace fotografie na zadní straně – rok 1923 – můžeme spolehlivě určit postavu u kříže: byl to nejen obecní policajt a kostelník, ale také posel a k tomu i ponocný Tomáš Vitásek z č. 77. U kříže právě pózuje před odchodem na věž. Místním uličníkům někdy dovolil vystoupit do zvonice, aby jej mohli obdivovat při pravidelném vyzvánění.

Obchod provozovaný Janem Hájkem už po válce tak nezáří; nezměněný tak zůstal přibližně až do demolice v roce 1978 tehdy ovšem pod obchodním družstvem Jednota. I na věži kostela jsou viditelné tmavé fleky. Ještě před dvěma lety na prostranství mezi křížem a kostelem uvítali občané prezidenta osvoboditele T. G. Masaryka.

Na fotografii ze současnosti je kříž usazený po roce 1978. Nižší sokl je z terasa a litinový kříž je zdobnější. Zbouraný obchod a přilehlé budovy nahradila zahrada školy. Centru obce se částečně vrátila středověká podoba. Před kostelem je vzrostlá lípa svobody už bez ohrádky. K ní přiléhá pomník padlým vojákům v 1. sv. válce Kostel výrazně změnila oprava fasády v roce 1981. Při demolici si řidič bagru nevšiml za sebou stojící kříž a při couvání jej také zdemoloval. Zmizely tak najednou dvě místní památky, zato čiperné prodavačky p. Severová a p. Fárová si našly nové působiště v Čenkově.