← Předchozí objekt | Následující objekt →

8. Kříž u Petříků (na Větrníku)

Zápis v z pičínské farní kronice. „Dne 27. září 1874 odpoledne o třetí hodině byl nový železný kříž, který nechal František Petřík rolník z Rosovic u silnice z Rosovic do Pičína vedoucí, postaviti, dle katolického obřadu od fra. Antonína Weinera faráře v Pičíně posvěcen“.

Chybí sice souřadnice a vteřiny, ale místo je nezpochybnitelné. Osoba Františka Petříka je také nezpochybnitelná. Rolník a později nejvlivnější muž v obci se narodil se v roce 1839 v Rosovicích do staré rodiny.

Rodina s předbělohorskými kořeny. U našich křížů se se starými rodinami setkáváme vícekrát, ale jen některé mají záznamy v nejstarších úředních záznamech. Z roku 1651 jsou v obci záznamy o dvou rodinách s tímto příjmením. Chalupník Jíra Petřík žil v dnešním popisném čísle 27 a byl poválečným rychtářem – považme, že teprve před třemi roky skončila Třicetiletá válka. František Petřík pocházel z druhé a nepřetržité linie Petříků z čísla 57, ještě nedávno se tam říkalo „u Sedláků“. Snad že z později nejrožšířenějších hospodářství s příjmením Petřík bylo toto největší. František Petřík jako mladší syn se přiženil do čísla 23, jeho manželkou byla dcera šafáře dobříšského velkostatku, velmi výhodná partie. Většina mladších selských synků se povětšinou oženila s mladšími dcerami z jiných hospodářství a postavili si domek v Holšinách. Stali se tzv. domkáři. František Petřík byl výjimkou. Přiženil se do usedlosti č. 23 k Duhkovým (u Punčochářů) a protože dobře hospodařil a v hospodě se ovládal při hazardu, přikoupil další dva statky: č. 36 (u Šilhánků) a č. 107 (u Cihelků).

Dlouholetý starosta. V pouhých 29 letech se stal představitelem obce (starostou) s přestávkami až do roku 1895. Jeho přednostní postavení v obci posilovaly dobré vztahy s knížecím velkostatkem v Dobříši. Matka Františka Petříka byla totiž dcerou šafáře v Trnové. A samotný knížecí velkostatek měl s ohledem na svou pozici majoritního vlastníka pozemků v katastru obce zájem na spolehlivém a loajálním starostovi. Z dnešního pohledu velmi úspěšný muž měl dobré kontakty a dokázal je využít. Snad proto nebyl příliš oblíbený.

Rok 1874. Dle matrik rok 1874 nebyl v jeho osobním životě nijak významný, to nevylučuje jiné pohnutky ke vztyčení kříže. Zřejmě byl politicky velmi aktivní. Mohl se angažovat ve volbách, rok 1874 byl volební rok do zemského parlamentu. Nevíme, zda kandidoval, ale samotný jeho volební hlas měl větší váhu, než u běžné populace – hodnota voličského hlasu byla přímo úměrná odvedené dani státu, rovné hlasovací právo, a to ještě jen pro hlavu rodiny, bylo zavedeno v roce 1906. .

Před volbami v roce 1874 došlo k rozštěpení tehdy jednotné České národní strany na Staročeskou a Mladočeskou stranu. Ve volbách Staročeská strana získala jasnou převahu mezi venkovskými voliči a jasně zvítězila. Tehdy venkov naivně spojoval vlastenecký zápal se zbožností. Významným propagátorem staročeské politiky v obci byl rosovický učitel Fabián Peták a pragmatický statkář.František Petřík. Učitelská zbožnost byla vychovatelská, zatímco zbožnost Františka Petříka byla více praktická než ryzí, ale nemáme právo dnes posuzovat, co jsme neprožili.

Praktická zbožnost. Zbožnost venkovanů vedla ke střídmosti, šetrnosti. Jen tak hospodářství neupadla do dluhů. Někteří hospodáři investovali do hospodářského zázemí a to se neobešlo bez zadlužení (stejně jako dnes) a zapomněli, že musí splácet. Jeho tehdejší oponent, příbuzný a starosta mezi lety 1875 až 1878 tak přišel o celý statek. Říkalo se tam u „Jírů“. Podrobnosti nevíme.Tehdy skončilo v dražbě ještě jedno hospodářství. Možná je zničily mimořádné výdaje v krizových dobách, které nestačili najednou zaplatit, ale protože našli zastání v hospodě, přikláníme se k názoru, že měli mimořádně výdaje při hazardní hře zvané „ferbl“. Tehdejší právo bylo nemilosrdné a rakouské mocnářství bylo právním státem. Statky odkoupil věřitel místní židovský obchodník Lieberman a následně je prodal okolním zájemcům. Dle mínění hospodských hráčů neštěstí zavinil Žid, který lpěl na dohodě. Co dodat? Teprve po těchto zkušenostech se i u nás prosadila úvěrová družstva (kampeličky), která vytvořila konkurenci židovským obchodníkům. I to mělo své limity, ale v případě problémů se zplácením se hospodáři nemohli vymlouvat na nekřesťanské lichváře.

Po krátké odmlce se tedy střízlivý suchar František Petřík vrátil na pozici starosty. Byl nepříjemným svědomím obce. Dokázal i v krizových dobách hospodařit bez dluhu a ještě své biblické hřivny rozšiřoval.

Dlouholetý vejminkář. Vztyčení kříže nebylo jeho jediným nábožným činem. Ještě na konci svého starostenství zahájil přípravná jednání k výstavbě nové kaple sv. Petra a Pavla. Jeho mladší syn Jan vystudoval bohosloví a stal se dlouholetým farářem ve Zbirohu na patronátní faře knížat z Colloredo-Mansfeld.

V obci jej však nikdo neznal, pokud navštívil rodný dům, pozapomněl, že existuje hospoda, kde by si s ním rádi zahráli ferbla. Kdo tehdy nechodil do hospody, jako by nežil. Štamgasti byli uvyklí, že k nim občas zašel pičínský farář, když se vracel z vyučování náboženství v rosovické škole. Rádi s ním pohovořili, dokonce si před ním drželi odstup od herní vášně, aby sám pan farář jim dodal legitimitu před domácím soudem manželek.

Na konci života bývalý starosta Petřík už jako starý muž (vejminkář) z čísla 107 věnoval do nové kaple serii obrazů křížové cesty. Jeho zbožnost zůstala velmi okázalá a snad i upřímná: než byla postavena nová velká kaple v Rosovicích, denně chodil do Obořiště na mši do klášterního kostela redemptoristů. Dlouholetý starosta František Petřík zemřel 28. listopadiu 1921. I po smrti zanechal zbožnou stopu. V uprázdněném vejminku po něm se ubytoval kněz Karel Dušek bývalý dobříšský katecheta. Působil v obci jako výpomocný duchovní až do roku 1934 . Vnuka Františka si nejstarší z nás pamatují jako regenschoriho.

Stav kříže. V časech komunismu kříž neznámý vandal ulomil a odvezl. Z původního kříže zůstal kamenný sokl ve spleti akátového porostu. V roce 1992 byl litinový kříž znovu osazen, ale kompletně jsme jej opravili až v roce 2021. Zároveň jsme odstranili proschlé akáty s odrosty a ponechali starou lípu.