← Předchozí objekt | Následující objekt →

17. Kříž u Křížků

Uvězněný kříž za plotem

Kříž u Křížků je posledním z řady opravených památek obce. Byl dlouho ukrytý v houštině na soukromém pozemku za vetchým plotem. Ač většina občanů kolem denně projíždí, kromě starších důchodců, jej registrovali jen někteří turisté; je totiž vyznačený v mapách a kupodivu i vyfocený. Doporučuji si foto stáhnout, dokud jej na Mapách.cz nevystřídá opravený. Tušíme, že mnozí pociťují nostalgii po starých dobrých časech.

Právě tento kříž opakovaně býval odkládaným a sporným, nedokázali jsme se totiž dohodnout, zda jeho umístnění za plotem je hranicí i pro naši činnost, a to i z praktických důvodů. Abychom nemátli; s předchozím i současným majitelem jsme měli dohodnutý souhlas, neměli námitky, vlastně jim to bylo jedno, ke kříži nemají vztah. Ale co s opraveným křížem za shnilým plotem mezi neudržovanými bučinami. Navíc pamětníci potvrdili, že kříž nebýval za plotem, ale původní plot kolem něj vytvořil jakýsi ambit, takže byl veřejně přístupný, dokonce před Velikonocemi se u něj děti scházely s řehtačkami a řehtaly (pro neznalé neřehtaly se) pak v průvodu. Kříž není původní. Ten předchozí byl údajně neopravitelným torzem a majitel, který jej předtím zahradil, jej odvezl do sběru. Svěřil se nám, že místní pánbíčkářky mu tak strašně spílaly, že pro svůj pokoj nakonec dovezl jiný ze hřbitova.

Jednomyslně jsme rozhodli přesunout kříž před hradbu. Jakákoli snaha vrátit se k původnímu výklenku by způsobila rozpad celého plotu.

Ve stínu staré rodiny

Všechny sakrální objekty mají zajímavou historii, ale nikoli podivnou jako kříž u Křížků. Jestliže jsme dojati osudem těch, jejichž život nám kříže připomínají, dokážeme si představit sebe na jejich místě, dokonce můžeme být i nadšeni, tyto klasické pocity zde nestačí.

Nejmenovaná rodina patřila mezi nejstarší v obci, i když spíše chudé. Jestliže bylo více dětí v majetné rodině někdo zdědil majetek a někdo službu. A dětí z chudé rodiny měly stejně málo a nemusily si vyčítat nespravedlnost. Rodina držela více pospolu, ale bez idylické smířlivosti. Na Sychrově žili zaměstnanci knížecích lesů – myslivci, hajní, řemeslníci, pod rybníkem mlynář, tedy nikoli chudáci, a na konci v Hájkovic zájezdním hostinci se všichni potkávali u karet. Pantáta do hospody nechodil; nerad utrácel, žil jen pro rodinu, sousedi mu zato při bujarých nočních návratech, vyváděli drsné taškařice, protože, jak se říkalo, byli divní. Nelze se divit, že rodina toužila po radikální změně a část odešla do Příbrami za novým životem. Už na konci 19. století se nechali vyškrtnout z církve a zůstali bez vyznání, neboť si naivně mysleli, že za všechno trápení světa, může církev. Ti nejodvážnější z rodiny Václav a František před světovou válkou emigrovali do USA; s sebou vzali sestru Josefu, jen nejmladší Marii nechali doma.

Návrat do rodné vesnice

Po válce padla monarchie. Nelze zpochybnit zásluhy všech osobností národního života o nový stát, ale zásadní podíl na jeho vzniku měla česká a slovenská emigrace. Bez jejího lobingu u prezidenta Wilsona by stát nevznikl. Snad s pocitem triumfu a zásluh se Václav a poté František vrátili do staré vlasti a František, nyní Frank, domů na Sychrov za sestrou a mimochodem nebyl jediným navrátilcem do Rosovic.

Od této chvíle můžeme z útržkovitých zpráv vystopovat příběh kříže. František si přivezl slušný obnos dolarů. Rozhodl se, že je po americkém vzoru nenechá v záložně, ale své hřivny rozmnoží, neboli začne podnikat. Založil stavební firmu a spojil se s pražským obchodníkem Antonínem Křížkem. Sblížili se natolik, že se František stal jeho svědkem při svatbě se sestrou Marií - stali se švagři.

František slavil úspěch. Založil rodinou firmu, věřil, že sňatek jeho společníka se sestrou ji upevní. A jistě věřil, že sestru výhodně provdal a odstraní dávná ponížení rodiny..

Jak jim podnikání vynášelo? Nevíme. Po svatbě totiž vykutálený ženich zmizel i s penězi svého společníka a nikdo jej už nespatřil. Sourozenci zůstali sami, bez prostředků a opět čelili uštěpačným poznámkám. Frank se provokativně oblékal v kovbojském stylu, budil tak pozornost výrostků, kteří jej za kovboje považovali a domnívali se, že z Ameriky utekl před zákonem. Říkali mu Amerikán a snad, že nebyl příliš hovorný, zachoval si přízvuk. Vzpomínal na druhý domov v Americe? Chtěl se vrátit? Asi ano, ale bral ohled na sestru. Spolu přežili okupaci, jejich domek odolal požáru Sychrova, jediní měli střechu z pálených tašek. Obdělávali zděděná pole, byli soběstační; než se zatáhla železná opona, pomohli jim příbuzní za mořem. Nemáme zprávy, zda měli s komunisty problémy. Byl pro ně nebezpiečný? Netušíme.

Amerikán v padesátých letech

V roce 1953 začala v obci násilná kolektivizace. Událost není dosud zdokumentovaná. Jen z vyprávění víme, že původní záměr, aby proběhla rychle a bez humbuku, nevyšel. Dotčení se postavili proti a obklíčili Místní národní výbor. Na ochranu úřadu byly povolány bezpečnostní složky a vzpoura brzy skončila. Mezi zatčenými byl vůdce rebelů sychrovský mlynář, zřejmě tedy jen několik desítek metrů od Křížků se spiklenci scházeli. O události následně referoval vysílač Hlas Ameriky. Někdo z místních poslal zprávu, ale nebylo to příliš moudré, protože následně propuklo tzv. „rosovické peklo“, hledal se viník. Nabízí se, že do akce byl zapletený i Frank Amerikán, ale téměř jistě nebyl, jeho konspirace by se neutajila. Zato víme, že mlynář zahynul v uranovém lágru a jeho rodina v šedesátých letech emigrovala do USA. Tam se potkávala s jinými emigranty z Rosovic.

Kříž agnostiků

Nepředpokládáme, že vztyčení kříže u Křížků bylo vyjádřením protestu, stál tu za války, možná už před ní; spíše nějak souvisí s rodinným neštěstím, pokud naopak nebyl výrazem poděkování za záchranu před ničivým ohněm, ale najít logickou příčinu je krkolomná záležitost. Víme, že celá širší rodina nebyla kdovíjak věřící. Jelikož v Americe byl tehdy módní ateismus, nepřekvapuje, že Frank (v matrikách je zapsán Frantz) se nábožensky neprojevoval ani po návratu.

Sychrovští si nepamatovali původní rodinné příjmení, oba sourozenci pro ně byli Křížkovi i podle kříže před domem a nějak přirozeně se tam říkalo u Křížků. Křížek byl i na štítě domku. Frank se záměně příjmení nebránil, dokonce sám tvrdil, že je Křížek. Jak podivné; místo aby vymazal z paměti, jak naletěl podvodníkovi, ztotožnil se s jeho příjmením a vlastně i s příjmením své sestry. Snad si uvědomil, že zavinil její ponížení, vždyť sám jej přivedl do rodiny. Vztyčil tedy kříž jako odčinění chyby?

Dům na prodej

Frank zemřel někdy v půli šedesátých let. Sestra jej přežila o deset let. Potomcí jeho bratra Václava domek prodali a tím uzavřeli zvláštní historii jednoho z mnoha rosovických křížů.

Sourozenci jsou pochováni ve Svatém Poli. U jejich pustého hrobu je nenápadný keřem zarostlý kříž. Vlastně se jen domníváme, že jejich hrob je právě zde mezi sychrovskými sousedy: jen je bez označení.

Domek je znovu na prodej.