← Předchozí objekt | Následující objekt →

15. Kříž u Vokurků

Zmizelé příjmení

Opravený kříž v půli cesty mezi Rosovicemi a Obořištěm stojí na okraji polí, které vlastnila rodina Vokurkových. Toto příjmení je pro mnohé už neznámé, ač jeho nositeli bylo několik rodin. Příznivci rosovického fotbalu si určitě pamatují bratry Pavla a Stanislava z Holšin, kteří se po svatbě z obce odstěhovali. Ti starší z Holšin si vybaví i proslulého zedníka a bonvivána Josefa. Ještě v půli devatenáctého století jiná rodina Vokurkova vlastnila statek čp. 33. Opravený kříž s přilehlými pozemky však přináležel jiné rodině Vokurkových z čp. 9 na Malé Straně. Tato rodina zde sídlila už od 18. století a lze doložit, že zmíněné rodiny pocházeli odtud. Říkalo se tu u Koubů. Kdysi tu sídlil hospodář Jakub, a aby se statek odlišil od hospodářství z č. 33 dostali tu přezdívku po něm, a proto i křížku se někdy říkalo Koubovic kříž.

Konec starých časů

I tento kříž má svou zvláštní historii. Jako pamětní ho vztyčil ho krátce po skončení 1. světové války Emanuel Vokurka, kdy se kříže ničily a sochy strhávaly. Vše co připomínalo staré mocnářství mělo být zapomenuto. V Praze se vzorově odstranila socha maršála Radeckého co by českého kolaboranta ve službách rakouského císaře a mariánský sloup jako památník vítězné katolické církve ve službách Habsburků po třicetileté válce. V Rosovicích nepadl jediný kříž.

Proč?

Společný hrob rosovických vojínů

Eman Vokurka rukoval na začátku války na srbskou frontu v první mobilizační vlně. Tu ještě doprovázela muzika a nadšení. Možná i zvědavost na nové zážitky, protože o válce slyšeli jen vyprávět jako o dobrodružství, po kterém monarchové podepsali mírovou smlouvu, někdy i spojeneckou úmluvu. V téhle válce však skončil starý svět chladných zbraní. Vynález kulometu, tanků a letadel; posílení dělostřelectva znamenal nesmírný pokrok k efektivnějšímu zabíjení. Zakopaná vojska si vyměňovala granáty; jakýkoli pokus o útok pěšáků skončil nemilosrdnou řežbou. Jen při útoku na bodáky si staromilci vzpoměli na „férový“ boj muže proti muži. Mladí vojáci spatřili první padlé kamarády, bylo jich mnoho a některé poznali jen podle vyraženého čísla na řetízku. Rosovičtí rekruti bojovali společně, nebo se potkávali ve chvílích zákopového klidu, pokud sloužili v jiném mužstvu.. Předávali si zprávy od rodin, pozdravy, společně posílali lístky. O každý balík z domova se podělili. Kdo má doma staré feldpostkarte, ať se přesvědčí.

Příběh válečného kříže

První rosovickou obětí byl učitel Miroslav Herold. Brzy i Eman Vokurka stál u zraněného kamaráda z Holšin a přihlížel jeho odchodu. Slyšel poslední slova: „Emánku, ty se určitě vrátíš. Až budeš doma, postav kříž....

Kříž opravdu postavil a nezapomněl ani na ostatní padlé. 7. září na den výročí bitvy na Drinu dával sloužit v rosovické kapli mši za oběti masakru. Jeho dcera Anna Krásová převzala tradici, když byla rodina jejího bratra z obce nuceně vystěhována. Na statku u Koubů pak mělo technické zázemí JZD Rosovice; zřídilo tu opravářskou dílnu a družstevní kuchyni.