← Předchozí objekt | Následující objekt →

16. Kříž v Brumovci

Tragedie na okraji katastru

Stál v dolíku snad sto metrů od cípu lesa u polní cesty, obklopený lány na dohled od Lhotky. Ze všech křížů byl nejméně nápadný. Podle pamětníků byl podobný ostatním v obci: do kamenném soklu byl zasazený litinový kříž s Kristem a tabulkou. Nestál tu dlouho. Podle ústního podání, historických map a nakonec i záznamu ve svatopolské matrice jsme určili pravděpodobný rok vztyčení. Podle tradice zde dobrovolně ukončil svůj život lhotecký hospodář Puchmajer. I proto se mu říkalo Puchmajerův kříž. V mapách se objevil po První světové válce. Neurčité ústní podání potvrdil záznam ve svatopolské matrice, kde nalézneme zápis faráře Jana Holého, že dne 29. května 1926 se zastřelil Josef Puchmajer ze Lhotky č. 9, stár 45 let. Můžeme tak určit pravděpodobný rok umístnění: 1926.

Nešťastná spekulace

Ze starých map můžeme vyloučit, že by zde předtím stál jiný kříž, ale docela snadno z nich zjistíme, že hospodář ukončil život u svého pole. Ústní tradice umistňuje právě sem tragickou událost. Pokud tomu tak bylo, volba místa byla záměrná. Vynechejme spekulace o nešťastné lásce postaršího muže, Zastřelit se u svého pole může být okázale zoufalý čin muže, který nepřišel o svou lásku, ale právě o to pole. Nevíme proč. Zkusme jen předpokládat. Častý důvod krachu gruntů býval hazard, ale to bychom se vraceli do klidných dob 19 století, kdy fanfaronství venkovanů bylo na vrcholu. V době velké války se však žilo střídmě, nikoho nenapadlo zadlužit statek a zároveň hrát hazard. Příčina úpadku tedy nebyla v rozmařilosti. Ve válečné době rakouský stát vydával válečné dluhopisy (válečné půjčky) s poměrně slušným úročením. Mnoho loajálních občanů monarchie do nich investovalo své úspory; věřili ve vítězství císaře pána a nakonec o své úspory přišli. Někteří se zase válečnou půjčkou vykoupili z mobilizace a na tuto půjčku si vzali běžný bankovní úvěr.

Neznámý osud rodiny

V době války byl Josef Puchmajer v plné síle a měl ještě malé děti. Nechtěl odejít od rodiny. Zřejmě se podobně rozhodl a věřil, že stát splní své závazky. Jen málokdo tušil, že válka skončí převratem a z dluhopisů zaniklé monarchie se stanou bezcenné papíry. Nový stát menší část proplatil, ale pokud si hospodář půjčil na nákup dluhopisů, neměl šanci vlastní dluh umořit. V roce 1926 tak mohl být hospodář Puchmajer vystavený exekuci. Jaký byl osud jeho rodiny nevíme, pamětníci už nežijí. Statek byl rozprodán, to ostatně dokazuje různorodost nabyvatelů jednotlivých pozemků. V době socialismu byla v samotném bývalém Puchmajerově statku umístněna okresní veterinární stanice. V devadesátých letech byla její činnost ukončena. Dnes je objekt prázdný a postupně chátrá.

Ztracený kříž

Kříž na rozcestí stál necelých padesát let. Někdy v první polovině sedmdesátých let 20. století došlo ke spojení několika okolních JZD do jednoho velkého družstva se sídlem v Rosovicích. Z určitého velikášství se zaorávaly staré polní cesty, aby vznikaly velké lány vhodné pro těžkou techniku. Ponechme stranou správnost takových úprav. Pro nás je zásadní, že kříž v Brumovci musel ustoupit. Stál sice nedaleko zachovalé cesty, téměř na křížovatce, ale blíže k rozorané cestě. Překážel a byl odklizen, možná na nedalekou skládku v Brumovci.

Navrácením na téměř původní místo chceme připomenout i jinou oběť světové války.