← Předchozí objekt | Následující objekt →

6. Kříž u Žáčků (na rozcestí k Holšinám)

Nejstarší dochovaný kříž v obci. Ve spodní části je vytesaný letopočet 1861. Je celý ze žuly a obklopují jej dva akáty. Kříž je gruntovní na hranici pozemků rodiny Žáčků z čísla 62.

Přestože rodin s tímto příjmením bylo v obci více, na tento grunt se nevztahuje přezdívka. První Žáček jménem Matěj se v obci objevuje v matričních zápisech v roce 1691. Byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil v roce 1697 z dcerou hospodského Zajíčka, podruhé s vdovou Marií Stlakovou v roce 1713. Ještě před nimi na gruntu hospodařil Martin Rys. Staré příjmení se z Rosovic vytratilo do Dobříše.

V soupisu poddaných podle víry příjmení Žáček není zaznamenáno, není tedy původní. Víme, že k přistěhovalectví na uprázdněné grunty v obci napomohla třicetiketá válka, ale v případě Žáčků spíše morová rána z roku 1680.

V zápisech obce nelze nalézt informace. Do roku 1900 se zápisy z obecních schůzí nedochovaly. Ve farních kronikách lze nalézt alespoň záznamy o vysvěcení tří křížů, u ostatních musíme kombinovat označení ve starých mapách, matriční záznamy o vyjímečných událostech – nejen morových ran, ale i radostné události zejména křtiny. Přestože mnohé kříže byly poničeny nebo úplně odstraněny zůstaly v paměti místních lidí alespoň příjmení rodin, které je vztyčily. U tohoto kříže zásadně pomohl už zmíněný letopočet 1861. Matriční záznam z tohoto roku se týká křtu Josefa Žáčka. Jeho otec František nepochybně vztyčením kamenného kříže oslavil narození prvorozeného syna. Taková událost se jistě oslavila se sousedy v nejbližší hospodě, ale v tomto případě i okázalým gestem zbožnosti.

Křížem na okraji polností sedlák prosil o ochranu před neúrodou, prosil i o nejisté zachování rodu. Poučky o věčném štěstí v království nebeském byly pro tvrdé venkovany příliš reálné, každý i bez nich věděl, že zakrátko může odejít. Nevyhnutelný úděl mírnil představou, že vše převezme přímý následník. Ostatně sám hospodář František Žáček v roce 1864 nečekaně zemřel ve věku 35 let a zanechal vdovu se dvěma malými dětmi. Ta se zakrátko znovu vdala a z tohoto vztahu přežily další dvě děti. Když manželé nečekaně zemřeli, zůstaly už čtyři sirotci. Vojenskou službu nuceně opustil strýc, aby se o ně postaral. Byl svobodný, bezdětný, jen s válečnými zkušenostmi bitvy u Sadové. V kasárnách měl své místo a jasný řád. Snažil se v něm vychovat i svěřence, ale dětem nerozuměl. Děti se semkly v nezvladatelnou smečku. Utvrdil se a uvažoval; dětem jistě chybí náboženská výchova, která vede ke kázni a úctě k autoritám. Svůj neúspěch těžce nesl. Před dobrovolným odchodem ze života odkázal část majetku na stavbu školní kaple v Rosovicích a zbylou část na obecní chudé.

Gruntovní kříž.Vztyčení prvního gruntovního kříže v Rosovicích je zdánlivě výrazem jen osobní radosti z narození dědice. Není to tak jednoznačné. Často se veřejné prolíná s osobním. Podobných šťastných událostí v životě býval nespočet a přesto se pro ně nestavěl kříž.

V ůnoru roku 1861 byla stanovena ústava pro celou rakouskou monarchii a nato v březnu byly vyhlášeny zemské volby. Pro dnešní unavené občany, uvyklým protrpět ustavičnou volební kampaň do všeho možného, jakoby veřejný život nebyl o ničem jiném, jsou volby událost, v níž si trénují odolnost nervového systému; pro tehdejší obyvatele byly první volby do nově ustanoveného zemského sněmu království českého cosi jako pro nás popřevratové volby v roce 1990. V roce 1848 obci Lazec u Milína postavil místní rychtář kříž na památku zrušení roboty. Tento rok byl jinak pro měšťanskou veřejnost rokem zmaru, zato pro venkov zcela zásadní. Proto i náš kříž zřejmě souvisí s historickými změnami. Český venkov se v zemských volbách v roce 1861 projevil jako nejvlivnější politická síla i do dalších let; dodejme, k nelibosti Prahy a velkých měst.

Kámen a plech. Starší rodáci si pamatují plechový korpus Krista, nikoliv odlitý z litiny, jak je typické v našem kraji . Plechová silueta byla vyrezlá a tvář Krista nerozpoznatelná. Kříž na rozcestí do Holšin je hluboko založený v terénu. Pokus o vyzdvižení spodní základové části byl uznán zbytečným, neboťzáklad je velmi stabilní a odklon od kolmé osy nepatrný. Spodní díl byl ošetřen na místě a ostatní díly po rozebrání. Oproti podobnému kříži v Holšinách chyběl korpus. Na kameni byl znatelný světlý stín reliéfu Krista malovaného na plechu s otvory pro hřeby. I s ohledem na vzdálenosti mezi otvory jsme vyloučili těžký litinový korpus a přijali původní verzi malovaného Krista, jak ji dosvědčovali i občané.

Před časem nalezená silueta Krista na půdě rosovické kaple byla použita jako model. Malba byla místy poškozená korozí a celkově zašlá, jako taková se nehodila pro instalaci zpět do venkovního prostředí. Po zrestaurování byla vyrobena zmenšená kopie a ta byla usazená na kamenném kříži.