← Předchozí objekt | Následující objekt →

2. Starý dub „U obrázku“

Kdysi nejpamátnější místo v Rosovicích. V lese u cesty mezi Sychrovem a Dobříší stál starý vykotlaný dub. Jak svědčí stará fotografie do jeho dutiny mohl vstoupit člověk. Na kmenu byl zavěšen snad mariánský obrázek – odtud název „u obrázku.“ Pamětníci tvrdí, že před jeho likvidací se zelenala už jen jediná větev. Jak starý byl? Pověsti o něm napovídají, že tu stál od středověku jako významný bod u významné cesty na velmi choulostivém místě. Cesta tu prochází krajem lesa, který na jedné straně přechází do polí a na druhé splývá s hlubokým brdským hvozdem. Bylo to ideální místo pro přepady od loupežníckých band. Schopnost objevit se, když projíždí ten správně vybraný obchodník bez ozbrojeného doprovodu svědčí o dobrých informacích od místních obyvatel. Přímé propojení místních s lupiči nelze vyloučit; ve středověku se obec těšila poměrně velké svobodě. Panovník manství neustále pronajímal a správce se o pořádek zajímal jen do výše svých benefitů.

Pověsti o starém dubu popisují přepadení osob a jejich zázračné vysvobození na přímluvu Panny Marie. Jedna ústní tradice se zmiňuje o neznámém rytíři, který po staré poutní cestě putoval snad do Prahy, možná do Santiaga de Compostella, nebo jen do Bavor; vždyť středověký člověk, zvláště rytíř, se cítil celoživotním poutníkem. U tohoto dubu byl přepaden lapky a přesile se statečně bránil. Když už mu docházely síly, sklonil zbraň a vyslal střelnou modlitbu k Matce Boží. V tu chvíli zmizel lupičům z dohledu a sám se cítil uvězněný v kmeni obrovského stromu. Až když zmatení lapkové odešli a on se uvolnil ze sevření, pochopil, že tím osvobuzujícím stromem byl tento starý dub.

Neznámým rytířem mohl být cizinec i místní správce ve službách arcibiskupa Křižan z Rosejovic, nebo proslulý Beneš z Hořovic a z Pičína. Oba muži s vazbami na tato místa podle nepřímých náznaků putovali do Santiaga, nebo snad i do Palestiny ještě v době před husitskými válkami.

Se zbožnou pověstí se příliš neshodují pozdější vyprávění. Například v knize „Dobříšské pověsti“ se dočteme o jakémsi Zárubovi z Rosovic. Nesl prý svěřené peníze v pokladně do záložny v Dobříši a v lese na cestě zahlédl podivné cizince. Ze strachu, že jde o loupeživé rytíře uschoval pokladnu na místě a přikryl ji dubovou haluzí. Během chvíle se střetl s muži, kteří se zajímali, kam se to tak upřeně díval. Pochopil, že je zle a nechtěl odpovědět, ale oni se tázali, co jej na tom stromě mohlo tak zaujmout. Ohlédl se a na místě, kde pokladnu uschoval, spatřil velký dub. Muži pak se smíchem spěchali dál. Po jejich odchodu Záruba u dubu nalezl svěřené peníze a spěchal k Dobříši.

Tuto spíše pohanskou pověst si mohl vymyslet snaživý učitel, aby poněkud zdůraznil nekřesťanské uctívání posvátných stromů, ale k tomuto místu se hodí, právě s ohledem na častá přepadení. Jen o muži s příjmením Záruba se místní písemné prameny- zejména matruky nezmiňují.

Zajímavá pověst se váže k současné historii. Jak už výše uvedeno, dutinou dubu mohl prolézt člověk. Říkalo se, že kdo projde dutinou, zůstane v Rosovicích; nevíme jestli chtíc, nechtíc, ale mezi vojáky z nedalekých kasáren „U sv. Anny“ se pověst natolik ujala, že dutinou ochotně procházeli i několikrát a přání se jim evidentně plnilo, o čemž svědčí velký počet sňatků s místními dívkami. Dub vydržel všechny válečné pohromy, ale tu poslední vojenskou i s ohledem na své stáří nikoli. Dle ústního podání se roku 1969 vojáci při návratu ze zábavy v Rosovicích více než obvykle posílili a poslední větev dubu strhli. Nezdá se však, že by šlo o spontánní akci: na stržení si museli opatřit nářadí. Spíše se nějaký uvědomělý voják rozhodl, že skoncuje s pověrami a vzal si na pomoc podobně smýšlející kamarády a možná, že místní dívka dala přednost jinému vojáku a tomu nepomohlo ani opakované procházení dutinou. S touto poněkud kuriozní pověstí zaniklo naše nejstarší posvátné místo.

Místo, kde dub stál, je přesně označené od pamětnice paní Polanské z Dobříše. Na kmeni byl zavěšen obrázek Panny Marie, proto se můžeme setkat i s pojmenováním místa „U obrázku“.