Historie
Krajina křížů
Rosovice patří mezi historické obce, přesto se v ní nevyskytují historické památky. Na starých mapách z počátku 17. stol. a z počátku 18. stol. lze porovnat, že většinu okolních obcí kartografové vynechali, ačkoli byly sídlem šlechty a měly gotické nebo ranně barokní kostely, zatímco Rosovice (Rossowitz) zapsali, třebaže zde nebyla tvrz ani kostel. Mapy zřejmě zdůrazňovaly významná hospodářská místa nebo karavanní zastávky, spíše jak sakrální stavby a šlechtická sídla. My víme, že v Rosovicích – Sychrově bylo celkem sedm zájezdních krčem pro ubytování obchodníků na Zlaté stezce a vařilo se tu pivo. Mapy se kreslily pro obchodníky, ale obchodnických tras využívali i poutníci: obchodní Zlatou stezku částečně kopírovala poutní trasa (camino) do Santiaga de Compostella. I ti si v Rosovicích zajistili zásoby na cestu a za zdar pouti se pomodlili na svatojakubských zastávkách třeba právě v blízké Příbrami při kostele sv. Jakuba staršího.Nepřítomnost šlechtického sídla a časté zástavy obce zabránily, aby na královském zboží byla vystavěna alespoň kaple. Ale i ve větší královské Dobříši byl postaven kostel až na konci středověku. Královští úředníci zřejmě neměli potřebu se zviditelnit, jejich úkolem bylo zajistit honitbu pro panovníka a jeho hosty.
V lidové tradici zůstaly pověsti o starém dubu v místě zvaném „u obrázku“ v lese za Sychrovem a to jistě ve spojitosti s frekventovanou obchodní trasou.
Na této frekventované cestě stojí nejstarší zachovalá památka Rosovic – kaple Svaté Anny na okraji katastru v sousedství dobříšské kaple svatého Jáchyma. Obě kaple jsou vystavěny v podobném stylu pozdního lidového baroka. Kdo k nim dal impuls? Snad rodina knížete Mansfelda, původní zápisy nejsou – jen na bráně kaple sv. Anny je zapsán předpokládaný rok vysvěcení 1755. Po více než sto letech od koupi od královské komory se Rosovice „dočkaly“ alespoň lesní kaple prvního a dosud jediného šlechtického majitele rosovických lesů.
Zbývají rosovické kříže. Máme jich více než bývá obvyklé. Většina byla vztyčena v 19. století a ty litinové byly odlity v komárovských slévárnách. Byly zasazeny do podstavců z nečínské jemnozrnné žuly a u některých je v soklu vytesán rok vztyčení, u tří je možné najít ve farních kronikách zápis a datum vysvěcení.
Proč tolik křížů?
Některé jsou gruntovní a byly usazeny na okrajích polí, příslušejících k hospodářství. Tak dostaly i pojmenování podle příjmení a ještě častěji podle přezdívky hospodáře, protože rodin se stejným příjmením bylo víc. Co pamatujeme, příjmení Petřík se vyskytovalo v obci snad pětkrát. I rodákům, zvláště dětem se stávalo, že je rodiče poslali vyřídit vzkaz a ty netušily, že přezdívky doma běžně užívané se nebudou zamlouvat dotčeným. Pozdrav pro pány Petříky mohl znít pokaždé jinak: dobrý den pane Punčocháři, dobrý den pane Šilhánku, dobrý den pane Sedláku, dobrý den pane Skaličáku, dobrý den pane Řiháku, dobrý den pane Hajčíku atd.
Rozšíření křížů v devatenáctém století kupodivu napomohla revoluce v roce 1848. Císařským patentem byla zrušena robota a venkovu narostlo sebevědomí. Například u Milína byl vztyčen kříž na památku této události. Který by to mohl být v Rosovicích? Křížem se hlásil selský stav ke svobodě a s nabytou svobodou si vyprošoval požehnání pro svou těžkou práci.
Zmínil jsem se o křížích pamětních, gruntovních, ale máme i kříže spojené s tragickou událostí.
Ve směru na Pičín jsou takové dva a údajně něco ošklivého se přihodilo na místě žulového kříže ve směru Sychrov – penzion „U rybníka“. Ve starších dobách taková místa označili kamennými smírčími kříži, pokud byly památky převážně kamenné nebo zděné, byla to spíše „boží muka“.
Ze všech těchto příčin nám zůstaly dominanty krajiny, některé v mapách už neexistují, jiné se z moderních map vytratily a zůstávají jen v myšlenkách pamětníků, kterých ubývá. Budeme rádi, když uvedeme do souladu krajinu a jejich paměť. Možná se pak přihodí, že na cestě potkáme někoho velmi povědomého například faráře Procházku, jehož zapomenutá Boží muka jsme po stopadesáti letech vrátili k Jalovčímu potoku.


