Památky Rosovice

Sakrální objekty v Rosovicích

Prohlédněte si jednotlivé objekty, které náš spolek obnovuje. Podrobnosti zobrazíte kliknutím na příslušný bod na mapě.

mapa

Zobrazte mapu na mapy.cz

0 - Kříž č. 0 zmizelý kříž
1 - Kříž č. 1 mezi kostelem a hospodou
2 - Kříž č. 2 za obcí ve směru na Pičín
3 - Kříž č. 3 na Větrníku ve směru na Pičín (Šilhánkovic kříž)
4 - Kříž č. 4 na Kamenném vrchu (Boubelíkův kříž)
5 - Kříž č. 5 u Kostínkových ve směru na Kotenčice
6 - Kříž č. 6 směr Obořiště (Vaněčkovic kříž)
7 - Kříž č. 7 v půli silnice Rosovice – Obořiště na okraji katastru obce (Vokurkovic kříž)
8 - Kříž č. 8 na polní cestě mezi Rosovicemi a Novým rybníkem - na Hůrce (Tomáškovic kříž)
9 - Kříž č. 9 na rozcestí k Holšinám tzv. Žáčkovic kříž
10 - Kříž č. 10 na rozcestí v Holšinách
11 - Kříž č. 11 ve Stromovce
12 - Kříž č. 12 za Sychrovem ve směru na Chabně
13 - Kříž č. 13 v Sychrově při hlavní silnici k Dobříši po levé straně – u Křížků
14 - Kříž č. 14 v Sychrově ve směru k Dobříši
15 - Kříž č. 15 na polní cestě mezi Sychrovem a Lhotkou
16 - Č. 16 starý dub „U obrázku“
17 - Č. 17 Kaple u sv. Anny
18 - Kříž č. 18 v Brumovci

Kříž č. 0 zmizelý kříž

Začínat nulou je troufalost a provokace. Ale ve škole nás učili, že nula je také číslo a při čtení příštích řádků nám dáte za pravdu. Všechny následující objekty jsou nějak evidovány v současných mapách nebo máme o nich nějaké písemné zprávy nebo pověsti a pokud ne, tak alespoň realně stojí a o jejich existenci nemůže být pochyb. O kříži, který chceme popisovat, jsme neměli žádné informace a pamětníci, kteří jej mohli vidět už dávno nežijí a s ohledem na jeho historické umístnění jej nelze ani obnovit. V katastru naší obce je opravdu nadprůměrný počet křížů a některé jsou tak blízko, že je můžeme navzájem zaměnit. Ve starých mapách a podrobných císařských otiscích jsme se pozastavili nad tím, že oproti jiným obcím máme vyznačený jediný kříž v centru vesnice. Ztotožnili jsme jej s dnes stojícím křížem č. 1 mezi kostelem a hospodou, protože jinde to nedávalo smysl. Ovšem starší fotografie kapličky na místě dnešní kaple sv. Petra a Pavla a prostoru před už zbouraným obchodem, dokládá, že zde kříž nestál. Bývalý hostinský Václav Černý ve svých vzpomínkách na dětství nabízí vysvětlení: „S prvním jarním sluníčkem jsme již vyrukovali bosi k tehdejší kapličce, která stála na místě nynějšího kostela, kde směrem k severu stál nynější kříž před obchodem a kolem něho čtyři kaštany, u kterých jsme si hráli na škatulata.“

Hostinský takto potvrzuje, že kříž, který jsme označili číslem 1, stál ve směřování dochované fotografie za kapličkou a při stavbě nového kostela (kaple) byl přemístněn před kostel a obchod na současné místo. Důvod je prozaický – překážel novostavbě kostela. Můžeme tento kříž ztotožnit s křížem na mapě obce z doby císařských otisků? Při porovnání pozic okolních objektů tehdy a dnes, které se liší jen nevýznamně, můžeme vyloučit místo, které nám uvádí pamětník Václav Černý. Kříž č. 0 totiž stál na místě původní kapličky a byl odstraněn při její výstavbě někdy před rokem 1875 – tímto rokem je datován obraz s připsaným věnováním: „Rosovické kapličce od Růženy Petákové“. Jestli jej po výstavbě kapličky přemístnili za ní a pak po stavbě kaple zase před kapli na dnešní místo, pak to připomíná panem Černým dokumentovanou dětskou hru: škatulata hejbejte se. Je to možné, ale nabízí se ještě jedna varianta.

Obrázek sv. Jana Nepomuckého s věnováním pro kapličku nalezl kostelník při opravě střechy kaple a s ním na plechu namalované tělo ukřižovaného Krista. Jestliže obrázek bylo možno zařadit (čímž zase vznikla pochybnost o zasvěcení tehdejší kapličky Panně Marii), plechovou siluetu Krista nikoli. Důvody jeho uložení můžeme jen předpokládat. Je přijatelné si domyslit, že plechový korpus byl uchován i v původní kapličce, a že byl sejmut z kříže, který zde stál před ní. Z dochovaných fotografií nelze doložit, že by byl součástí výbavy nové kaple; dřevěné kříže s malovaným Kristem jsou typické pro 19. století. Nalezený korpus by tedy mohl pocházet z nejstaršího značeného kříže v obci.
zpět na mapu ^

Kříž č. 1 mezi kostelem a hospodou

Na první pohled je tento kříž sestavený podobně jako ostatní litinové kříže s žulovým soklem: kříž, korpus, tabulka. Avšak sokl není žulový, ale z umělého slepence (teraca) a kříž je dekorativnější. Podezření, že není původní se potvrdilo ze dvou zdrojů.

Dochovala se fotografie kostela s obchodem a školou v pozadí a v jejímž středu jakoby v ose celého snímku je kříž. |Můžeme s jistotou potvrdit, že stojí sice na stejném místě, ale je odlišný. Za křížem k prodejně postávají svátečně oblečení sousedé od dědy s fajfkou až po dívčinu v kroji. Vedle kříže stojí muž s knírem oblečený ve sváteční uniformě. To nám umožňuje porovnat velikost kříže s výškou člověka; jeho kamenný sokl muže o něco převyšuje a železný, možná kovaný kříž osazený na soklu, má stejné rozměry. Kříž je zhruba vysoký jako dva dospělí muži, tedy více než 3,5 m. Vedle něj vyrůstají dva mladé stromky. Zatímco opodál vysazené stromky jsou olistěné, tyto dva jsou holé. Víme, že jasan nasazuje listy pozdě na jaře někdy až v červnu, když kvetou lípy, tím vysvětlíme rozdíly mezi olistěním. Jeden z těchto jasanů můžeme dosud spatřit vedle stávajícího kříže Dále nás zaujme, že před kaplí je volný prostor; postrádáme tu památník padlým z 1. sv. války. Dle písemných zpráv byl památník zřízen v roce 1929. Takže zachovalý jasan může být už stoletý a je rozhodně starší než stávající litinový kříž. Ten mohl nahradit kříž ze starých fotografií mnohem později. Pokud věříme logice písemného záznamu hostinského Václava Černého, který své zápisky psal po odchodu do důchodu kolem roku 1970, tak ještě v této době zde stál původní kříž. Ten ještě předtím stál za starou kapličkou a byl sem přestěhován při stavbě nové kaple - viz č. 0.

Předpokládáme, že skupinka lidí na staré fotografii je zachycena při odchodu z kaple, na věži je pověstných za pět minut dvanáct. Muž v uniformě u kříže se odděluje od ostatních, jistě má pocit důležitého činitele; drží v ruce kroužek s klíči. Možná s klíči od kaple (současný kostelník ještě pamatuje tak velké klíče), pak by to mohl být tehdejší kostelník a nejen to, vzhledem k uniformě by to mohl být obecní policajt, který byl od obce placen i za kostelnictví, takové osoby jsou ze zápisu tehdejších zastupitelů obce doloženy. Podle datace fotografie na zadní straně – rok 1923 – můžeme spolehlivě určit postavu u kříže: byl to obecní policajt a posel, zároveň kostelník a ponocný Tomáš Vitásek.

Že byl kříž vyměněn za jiný, dosvědčuje jiný zdroj informací. Ten přímo zmiňuje samotnou příčinu.

Na fotografiích s křížem je v pozadí starý obchod nejdříve provozovaný Janem Hájkem a po 1. sv. válce Emanuelem Krásou; nezměněný tak zůstal přibližně až do roku 1978. Tehdy byla otevřena moderní samoobsluha s poštou a s úřadovnou MNV. Starý obchod, který pamatoval židovské obchodníky z dob mocnářství, byl jako nepotřebný zbourán. Při demolici si řidič bagru nevšiml za sebou stojící kříž a při couvání jej také zdemoloval. Zmizeliy tak najednou dvě památky. Komplikace s opravou si tehdy radní MNV ušetřili a zařídili raději kříž nový. Kde stál obchod je nyní hřiště Mateřské školy.

Kříž č. 1 by mohl být ztotožněný s křížem č. 0, protože se dohady a informace o těchto křížích prolínají. Jak tomu bylo skutečně?

Novému kříži u starého jasanu byl snad přisouzen osud starého kříže: byl mnohokrát povalen a odstrkován ze všech stran a pak znovu postaven: jen během osmi let se na jeho pádech podíleli představitel obce, farář i místní opilec: všichni při couvání. Po poslední demolici byl obnoven na náklady obce.

Křížek
zpět na mapu ^

Kříž č. 2 za obcí ve směru na Pičín

Je pravděpodobně nejpozději usazeným křížem. Obklopují jej dvě lípy, které jsou méně zrostlé. Přesto právě tento kříž byl ze všech stojících v krajině nejvíce poničen vandalismem. Občasné pokusy o jeho obnovu byly vzápětí záměrně znehodnoceny. Slovo záměrně zdůrazňujeme, protože obyčejný kolemjdoucí opilec si s sebou jistě nebere palici na rozlomení vystužené konstrukce kříže. Jemu stačí křížem zalomcovat, případně jej vyvrátit, ale na destrukci nemá dost sil a nástrojů.

Přesné datum osazení kříže neznáme, ale známe některé tragické okolnosti, jež mu předcházely. Někdy na záčátku padesátých let se zde zabil mladý muž na motorce, údajně pocházel z Bratkovic. Jeho fotografie byla vložena do kamenného soklu. I tato podobenka je s podkladem zničena. Tehdy nebyly smrtelné nehody tak časté, proto budily velkou pozornost. Jistě i proto místo jednoduchého malého křížku s květinami tu stojí litinový kříž.

Křížek

Obnova

Kříž byl snadno rozebrán. Kamenný sokl si odvezl kameník pan Široký do ateliéru v Praze, Rozlomenou litinu Aleš Svojitka kovolijec a příležitostný opravář křížů. V tuto chvíli spolek začal svou pracovní činnost, pokud do ní nepočítáme administrativu a vyhledávání dárců. První výkop pro základ uskutečnil nikoli někdo z nás, ale zahraniční pracovník jménem Michal. Ať je jeho jméno zachováno do historie obce. Dostal tupý krumpáč a zubatou lopatu a s těmito nástroji za chvíli ztratil chuť do práce, neboť narazil na mohutné kořeny obou lip. Ještě než stačil utéct, dovezl jsem mu ostrou sekyru a zlepšil jeho náladu. Práci dokončil za hodinu a ještě stačil vykopat základy pro kříž na Kamenném vrchu – č. 4.

Litinová část byla podrobena důkladné rekonstrukci, nosný kříž byl opravdu poničený. Pro kompletní sestavu však chyběli dvě části; samotný litinový korpus Krista a tabulka pod nohami ukřižovaného na tabulkách bývává jednoduché heslo, například Pochválen buď Ježíš Kristus.

Korpus byl vybrán podle vzorníku tak, aby odpovídal stylu celého kopletu, stejně tak i tabulka. Oboje bylo odlito ve slévárně pana Svojitky ve Staré Huti. Na tabulku byl zapsán první verš z modlitby „Otčenáš“. A tak jsme dohodli, že na dalších opravených křížích bude připsán následný verš až po závěrečné amen.

Po antikorozní úpravě byl kříž připraven pro osazení zpět. Mezitím už byl na místě připravený očištěný žulový sokl. Po domluvě s restaurátorem jsme na něm z piety ponechali torzo medailonku. Vztyčení kříže byla slavnostní událost, kterou jsme bohužel zapomněli vyfotit. Tak snad až při slavnostním požehnání.

Obnovený křížek Obnovený křížek

zpět na mapu ^

Kříž č. 3 kříž na Větrníku ve směru na Pičín (Šilhánkovic kříž)

I tento kříž stojí na obecním pozemku a na vyvýšeném místě. I s tímto pozemkem sousedila úzká parcela, která byla dle císařských map z roku 1842 ve vlastnictví rodiny Petříků z čísla 37. Stylově je umístnění kříže podobné kříži č. 2. Obklopovaly jej tři akáty a lípa. Zůstala jen lípa, akáty byly poraženy, jejich proschlé větve ohrožovaly dopravu.

V době instalace kříže parcela za křížem zřejmě už patřila Petříkům z čísla 36. Na této usedlosti předtím sídlila rodina sedláka Petáka. Sňatkem mezi příslušníky rodin došlo i přesunům v držbě parcel. U tohoto kříže můžeme doložit přesné datum instalace ze zápisu v pičínské farní kronice:

„Dne 27. září 1874 odpoledne ve 3. hodině byl nový železný kříž, který nechal František Petřík rolník z Rosovic u silnice z Rosovic do Pičína vedoucí postaviti, dle katolického obřadu od fra. Antonína Weinera faráře v Pičíně posvěcen.“

Petříkovi patřili mezi nejvýznamnější rodiny v obci, nejen početností gruntů, ale i působností. Sám František Petřík byl dlouholetý starosta obce. Za jeho působení byla ustavena komise pro stavbu kaple sv. Petra a Pavla a ještě v roce 1914 se podílel i na výzdobě nové kaple.

Tradice rodu Petříků je doložena v Berní rule i v soupisu poddaných podle víry těsně po třicetileté válce z roku 1651. Patřili tedy mezi nejstarší rodiny v obci.

Kříž byl obnoven v roce 1992. Do té doby se zachoval jen nosný kamenný sokl. Nebyl tedy zcela poničený jako kříž č. 5. Nevíme, jak vypadal původní kříž, ale zřejmě se neodlišoval od náhradního ze hřbitově ve Višňové. Dnes už tyto dva odlišné díly tvoří jakoby původní celek.

Křížek
zpět na mapu ^

Kříž č. 4 na Kamenném vrchu (Boubelíkův kříž)

V pičínské farní kronice je o kříži zápis z roku 1900: Dne 12. října, posvětil fra. Götz, farář zdejší kříž na vršku u Holšína, kde před tím František Boubelík, zedník z Rosovic byl zasypán a udušen pískem.

Kříž je sice zakreslený v podrobných mapách, ale z obecné paměti se vytratil, protože na jeho místě nezůstal ani základový kámen. Jen dvě vzrostlé lípy, které převyšují později vsazené borovice a nálet planých višní a ve středu mezi lipami vyrůstá mahonie, jakoby označující přesné místo. Kříž se nacházel v obecním lesíku, který vznikl na místě bývalé pískovny. Nepříliš kvalitní písek se užíval v obci pro blízkost zdroje, ale stojí za to připomenout, že v obci dosud stojí domy vyzděné z tzv. holšinského písku. Okolní terén je zvrásněný od překopů, mohl se tu dobývat také kámen – odtud název Kamenný vrch.

O kříži vypovídá i hostinský Černý: ....přišel o život tragickou smrtí na Větrníku, kde kopal písek a lámal kámen, přičemž si dělal jakousi štolu a v té jej vrch písku zavalil. Na místě stál po léta kamenný kříž uprostřed dvou lip. Kříž byl novodobými vandaly rozbit a podstavec svalen do jámy vedle.“

K tomu přísluší poznamenat, že Větrník je zdejší místopisný název okolí, jehož součástí je i Kamenný vrch. Proč postavili na památku kamenný kříž, je zřejmé.

Zasypaný muž pocházel z č. 17. Říkalo se tam na hrázce, protože hned vedle býval obecní rybníček zvaný „Hrazečák“. Příjmení Boubelík můžeme nalézt v „Soupisu poddaných podle víry“ z roku 1651.

Světitel Antonín Götz pičínský farář se ve složitém rozdělení obce do tří farností – Dobříš, Pičín a Svaté Pole vyznal jako nikdo z jeho předchůdců: byl zároveň rodákem z Dobříše, takže dobře znal i rosovické, kteří tam byli přifařeni.

Křížek

Obnova

Druhý kříž na Kamenném vrchu nemohl být opraven, ale znovu osazen. Z původního kříže totiž nezbyl ani sokl ani povalený kus železa. Hledali jsme ještě v okolí lip, ale bez úspěchu; stopy po kříži byl dokonale odstraněny Mohl být původně velmi výrazným bodem, protože stávající borový lesík byl vysazen až mnohem později. Pro obnovu alespoň částečně dominantního postavení kříže na kopci byla s přispění obce vykácena část náletových dřevin, zvláště agresivního akátu a ostružin. Několik planých višní jsme ponechali pro jarní pastvu včel. Ve vzniklé proluce už bylo možno kříž ze silnice na Pičín zahlédnout, ale další rok bylo nutné vytrhat i kořeny, protože výhonky z pařezů zakryly podstatnou část obnoveného kříže.

Kříž byl se souhlasem obce Svaté Pole dovezen z místního hřbitova do ateliéru pana Aleše Svojitky, kde byl zkompletován podle výrobních vzorů restarátora pana Martina Šerého a ošetřen i s žulovým soklem. Při převozu kříže jsme ocenili fortel starých řemeslníků a zároveň i vlastní omezenost v uvažování. Například při nakládání kříže na hřbitově zcela zklamala technika, neboť v úzkých uličkách mezi hroby a za vzrostlými stromy nám nebyla platná. Vrátili jsme se k osvědčeným jednoduchým strojům: páce, nakloněné rovině, válečkům a povelům „hééj rup“ .

Podobně i doprava na místo vztyčení byla složitá. Zde naopak jsme se neobešli bez terénního vozu, dopravu na ruční kárce po neupraveném terénu jsme vzdali po několika metrech.

Po vztyčení následovaly už výše naznačené úpravy terénu tak, aby kříž s lipami tvořily vrchol mírně sestupujícího svahu. Po zarovnání (tentokrát už technika měla převahu) a odstranění kamenů (už víme,proč stojí kříž na Kamenném vrchu) a zbytků kořenů bez techniky, byl terén jako za starých časů oset travinami.

Výhled do kraje bude odměnou každého návštěvníka, pokud jej neodradí zatím nepříliš udržovaný přístup, Pro poutníka zde čeká další verš modlitby „Otčenáš“.

Obnovený křížek Obnovený křížek

zpět na mapu ^

Kříž č. 5 u Kostínkových ve směru na Kotenčice

Kříž stojí na obecním pozemku nad obcí. Jen několik křížů je nějak označených; na tomto je vytesán letopočet 1866. Ještě nedávno jej obklopovaly čtyři lípy, zůstaly tři a ty čekají na vyjádření dendrologů.

Rodina Kostínkových vlastnila pole, které se nejblíže dotýká místa, kde je usazený kříž. Z paměti lidí se snadno vymaže rodina, která zde už nemá jinou stopu. Domnívali jsme se, že kříž přísluší rodině Havránkových z čísla 33 odnaproti. V záznamech pana Černého je však zmínka o křížku Kostínkových ve směru na Kotenčice; u něj končilo organizované procesí poutníků z Rosovic na Svatou Horu. Ráno v pět hodin se seřadili u kapličky, později u kaple, a vyrazili na pouť. Na konci obce se zastavili, u křížku se pomodlili, vyčkali na příjezd košinek a kočárů, část poutníků nasedla a ostatní už neorganizovaně za zpěvu a modliteb pokračovali pěšky. Po starobylé rodině Kostínků nezůstal ani jejich dům; byl zbourán kolem roku 1975 a nahradila jej bytovka pro členy JZD Rosovice. Do jejich statku se kdysi přiženil soused Novotný a ještě jednu generaci zde jeho rodina zůstávala před kolektivizací venkova. Pak jako mnoho jiných byli donuceni opustit obec. Zůstal alespoň kříž.

Křížek
zpět na mapu ^

Kříž č. 6 směr Obořiště (Vaněčkovic kříž)

Na vyšším žulovém soklu se nijak neodlišuje od ostatních. Jednoduchý styl připomíná kříže č. 2 a č. 4. Byl usazen na okraji polností, které příslušely k č. 25. Říkalo se tu u Tesárků, aby byla rodina odlišena od Vaněčkovic gruntu z čísla 1 - tam se říkalo u Lacmanů. Kříž vztyčil František Vaněček, otec početné rodiny, která se z velké části zabydlela v Praze, jak bylo tehdy v podobných případech běžné. Kříž obklopovaly dva stromy jírovce madalu (lidově kaštany), z nichž jeden se před časem zlomila vichřice, stav druhého stromu odpovídá stáří 150 let. V současné době kříž stojí před areálem Zemědělského družstva Rosovice.

Křížek
zpět na mapu ^

Kříž č. 7 v půli silnice Rosovice – Obořiště na okraji katastru obce (Vokurkovic kříž)

Tzv. gruntovní kříž na okraji polností přináležejících usedlosti č. 9. Někdy se mu říkalo Koubovic kříž, opět pro potřebu odlišit více rodin stejného příjmení. Litinový kříž je zasazený na žulovém soklu. Chybí korpus Krista. Pravděpodobně byl odlit v pozdější době na přelomu 19. a 20. století, proto působí odlehčeně. Odlišuje se tak od křížů z let šedesátých a je podobný kříži, který má přesné datování z přelomu století. Je umístněn mezi dvěma lípami, zdejším polím se odjakživa říkalo „Na Lipech“, to jistě neznamená, že právě proto zde rodina zasadila lípy nebo naopak podle zasazených lip se pojmenovala pole . Pro svou odlehlost bývá často fotografován.

Stojí v půli cesty z Rosovic do Obořiště. V dobách, kdy rosovičtí neměli bohoslužby ve vlastním kostele, byl svědkem každodenních cest věřících na mši u redemptoristů v Obořišti. Tuto trasu využívali věřící z Rosovic, sychrovští chodili od rozcestí u Hájků. Na roráty v adventu cestu prý lemovala dlouhá řada mihotavých světel petrolejových lamp.

Rodina Vokurkova pozemek u kříže vlastnila už v roce 1842 v době vydání císařských map a nepřetržitě do doby združstevňování venkova, kdy byla vystěhována. Statek byl pak v užívání JZD Rosovice, nyní je ve vlastnictví firmy Kvartex.

Křížek
zpět na mapu ^

Kříž č. 8 na polní cestě mezi Rosovicemi a Novým rybníkem - na Hůrce (Tomáškovic kříž)

Ve skutečnosti se příjmení Tomášek v Rosovicích vyskytovalo dříve a pak zaniklo. Opět tu lze poznat propojení několika rodin pod společným příjmením. Mohou mít společné předky, ale po letech je lze vypátrat jen ve farních matrikách. V případě tohoto kříže nelze určit zda se jedná o gruntovní kříž. Trochu napoví zápis z dobříšské farní kroniky:

„V Rosovicích Anna Vitásková chtíc památku svého muže záhy zesnulého uctíti, dala postaviti vkusný železný kříž v poli na cestě k Obořišti. K jejímu přání vysvětil tento kříž dne 22. září za velikého účastenství domácích dobříšský děkan, vylíčiv zároveň přítomným, co znamená kříž vůbec, a v poli zvlášť. Slzy věřících svědčily, že slova jeho padala na dobrou – kéž úrodnouz na ctnosti křesťanské.“ Stalo se v roce 1907. Takže ne kříž Tomášků, ale Vitásků, ne gruntovní, ale spíše pamětní. Byl postaven na parcele ve vlastnictví rodiny Vitásků z čísla 60. Dnešní vlastníci této parcely žijí u Karlových Varů. A usedlost č. 60 musela ustoupit multifunkční novostavbě z let sedmdesátých, kde dnes sídlí obecní účad a slušně zásobený obchod. Zmizela tedy jedna rodina i s domem, jen kříž zůstal. Vdova Vitásková žila ještě mnoho let. Pro místní kapli sv. Petra a Pavla věnovala sochu Madony s Ježíškem a bohoslužebný kalich s věnováním. Zachovala tak památku nejen na svého manžela.

Kříž je podobně jako Vokurkovic č. 7 méně hmotný: lze poznat, že při jeho výběru měla rozhodující slovo žena.

Křížek
zpět na mapu ^

Kříž č. 9 na rozcestí k Holšinám tzv. Žáčkovic kříž

Pravděpodobně nejstarší dochovaný kříž v obci. Ve spodní části je vytesaný letopočet 1861. Je celý ze žuly a obklopují jej dva akáty. Kříž je gruntovní na hranici pozemků rodiny Žáčků z čísla 62.

Přestože rodin s tímto příjmením bylo v obci více, na tento grunt se nevztahuje přezdívka. Z velkou pravděpodobností se na něm objevil první Žáček v Rosovicích. Bylo to v době morové rány v roce 1714, kdy si Matěj Žáček vzal vdovu po zemřelém hospodáři. Mohl mu být čeledínem a tak dokázal převzít jeho úlohu. Odkud přišel, nevíme. Asi měl samé syny, neboť se příjmení rozšířilo na více hospodářství a tak ještě před léty jsme tu měli Žáčky Soukupíky, Bručouny, Petáky...

Mnozí si ještě připomínají, že korpus Krista nebyl odlitý z litiny, ale vystřižený. Plech byl vyrezlý, takže tvář Krista si nepamatují. Podobný korpus je přechováván na půdě zdejší kaple. Tak snad by mohl být vzorem.

Kříž na rozcestí do Holšin je hluboko založený v terénu. Pokus o vyzdvižení spodní základové části byl uznán zbytečným, neboťzáklad je velmi stabilní a odklon od kolmé osy nepatrný. Spodní díl byl ošetřen na místě a ostatní díly po rozebrání. Oproti podobnému kříži v Holšinách chyběl korpus. Na fotografiích je však znatelný světlý stín reliéfu Krista malovaného na plechu s otvory pro hřeby. I s ohledem na vzdálenosti mezi otvory jsme vyloučili těžký litinový korpus jako původní a přijali verzi malovaného Krista, jak ji dosvědčovali i občané. Ti nás podpořili v rozhodnutí zachovat nejpůvodnější ráz kříže

Kříž byl brzy znovu sestaven a ponechán na čas bez korpusu.

Křížek

Obnova

Kříž měl kdysi v rodině pana Žáčka patrona. V době, která nepřála opravám křížů, se rozhodl, že prorezlé a polorozpadlé torzo Krista sejme a uschová pro budoucí čas. Bohužel neřekl kam.

Nalezená namalovaná silueta Krista na plechu na půdě rosovické kaple vše vyřešila. Malba byla místy poškozená korozí a celkově zašlá, jako taková se nehodila pro instalaci zpět do venkovního prostředí, neboť tam zřejmě patřila. Před několika lety byl korpus použit jako model pro obnovený kříž v Občově, ale pak byl uložen zpět s nadějí, že někdy bude příležitost jej vrátit. Jenže kam? Už tehdy se skupina nadšenců pokusila porovnat otvory v dlaních s otvory na ramenech současně opravovaných kamenných křížů: rozměry neodpovídaly ani jednomu z nich. Je téměř jisté, že plechový korpus byl zavěšen nikoli na kamenném, ale dřevěném kříži. Kamenný kříž by musel být velmi robustní.

Kdo jej uschoval na půdě se už nedozvíme. Snad první kostelník Tomáš Vitásek? Není mnoho míst, kde by dřevěný kříž stál a mohl být nahrazen jiným železným, pokud tedy uvěříme, že korpus pochází z Rosovic.

Většina křížů je starší než samotná kaple: jen o dvou můžeme prohlásit, že jsou výrazně mladší a zároveň oba jsou již opravené. Z kříže č. 1 před kaplí a kříže č. 2 „za humny“ můžeme vyloučit č. 2, protože ten byl vztyčen po tragické havárii na motocyklu, takže zbývá kříž před kaplí. Tento se skutečně odlišuje od ostatních výraznou zdobností a slepencovým soklem a dle dobrozdání odborníků mohl být odlit i po 2. sv. válce. Je tedy možné, že před tímto litinovým křížem zde stál jiný dřevěný s plechovým korpusem nalezeným na půdě kostela? Možné by to bylo, jenže později nalezené dobové fotografie tuto možnost vyvrátily. Viz kříž č. 0 a 1.

Plechový korpus zbyl až do dnešních postmoderních (postfaktických) časů a my se jej rozhodli dát restaurovat. Slovo rozhodli je dost odvážné, spíš jsme se nesměle zeptali malířky paní Lhotové, co by se s ním tedy dalo udělat.... a za několik týdnů byl korpus obnovený. Zasloužila se o to restaurátorka Petra Nedbalová z Prahy. Tož tak. Ale proč restaurovat korpus bez kříže? Odpovídáme, že i on vyčká na svůj čas, ale jeho zmenšená kopie už visí na našem obnoveném kamenném kříži. Jako správní rosovičtí občané jsme šli s dobou a využili reklamní techniku pro dokonalou kopii dokonale restaurované malby těla Krista.

zpět na mapu ^

Kříž č. 10 na rozcestí v Holšinách

Tento kříž je velmi podobný kříži č. 9. Není na něm však vyznačen letopočet, přesto si myslíme právě s ohledem na podobnost, že jeho stáří nebude příliš odlišné. Není však vztyčený na okraji pole, ale je pevně spojen s plotem č. 165. Není gruntovním křížem, tak jak v Rosovicích, při podrobnějším hledání jsme totiž zjistili, že byl vztyčen na obecním pozemku. Na mapách z doby kolem roku 1900 je již vyznačený bez zástavby za sebou a v mapách z roku 1842 zde na tomto místě začínal dlouhý pás obecních pozemků, nejspíše obecních pastvin, místa, jež se nehodilo k obdělávání. Lehce zvlněná krajina Rosovic tu přecházela do terénního zlomu. Kolem potoka stálo několik už zděných chalup Holšína. Cesta vedla pouze rovně jako dnes od Rosovic k Vackovskému rybníku, ale bez odbočky doleva. Obecní pastviny se táhly nahoru téměř až ke Kamennému vrchu. Na okraji katastru stály zemědělské samoty Cihelků, Petříků a Jechů.

Budoucí rozlehlé Holšiny vznikly zvláštní shodou okolností. Ve druhé polovině 19. století z venkova mizely ovce a nahrazovala je prasata. Ta nepotřebovala pastviny, ale kvalitní krmivo, jež si při zvýšené produkci tehdejšího zemědělství mohli sedláci dovolit oddělit od svých základních potřeb. Hospodářský rozvoj tehdy následovala vysoká porodnost a nižší úmrtnost novorozenců. Hospodářství nemohla uživit tak velké rodiny, následovala tedy v mnoha oblastech Čech velká emigrace do zámoří, na Volyň nebo do Vídně. V Rosovicích je zachyceno i několik odchodů do USA. Nejvíce mladých odcházelo sloužit do Prahy, ale někteří odmítali opustit domov a jistoty, na něž byli zvyklí. Inu, nežilo se tu zle. Proto se obec usnesla, že zájemcům, kteří se chtějí osamostatnit z gruntů, ale nechtějí opustit obec, nabídne k odprodeji nevyužité obecní pastviny. Nynější rozsah Holšin dokazuje, že zájem byl obrovský.

Aby mohly být parcely přístupné, byla vybudována spojovací komunikace uprostřed. A to je ta dnešní odbočka doleva u křížku nahoru ke Kamennému vrchu.

Kamenný kříž stojí na tehdy nové křižovatce cest podobně jako kříž na rozcestí v Rosovicích. Připomíná, že rozvoj obce Rosovice v 19. století byl spojený s budováním nové osady Holšiny.

Křížek

Obnova

Teprve při demontáži kříže jsme zjistili, jak je těsně přisazený k plotu soukromého pozemku. I na fotografii je vidět, jak se posunem terénu podezdívka plotu zlomila o masivní kamennou hmotu kříže. Jistě, kříž zde stál dříve než plot. Dokonce lze předpokládat, že prostor okolo kříže byl volnější a mnohem přístupnější. Místní pamětníci nám dosvědčili existenci dvou vzrostlých lip vedle kříže. Vzhledem k omezenému prostoru je téměř nemožné, aby byly lípy zasazeny souběžně s plotem, ale je přijatelné uvažovat o jejich umístnění do volného prostoru, který byl až později odkoupený současnými vlastníky nemovitosti. V Holšinách se totiž hranice pozemků řešily velkoryse. Jak byla obec v meziválečném období opatrná k odprodeji obecní půdy, tak pozdějši nedbalost nové národní správy dopustila tzv. přihražení bez náhrady. K. odkupu a tedy legalizaci docházelo až po roce 1989 při revizi pozemků ve vlastnictví obce. Tak se stalo, že kříž který jakoby zhora majestátně vévodil křižovatce, zmizel jako doslovný „kůl v plotě“. Podobně překážely i lípy, zřejmě se stejně ocitly na hranicích a listí by musel někdo odklízet. |Po chladné úvaze byly pokáceny, ale kříž zůstal, kdysi výraz rozmachu obce, nyní osamocený, trpěný. ale také udržovaný. Naproti bydlící paní Kleindienstová familiárně zvaná Žofka se starala o malou ohrádku a ve vymezeném prostoru mezi křížem a nově rozšířenou komunikací. nechyběly čerstvé květiny a hořící svíce.

Pokud sledujeme snímek kříže před opravou, můžeme domyslet, že právě při kácení lip byly poškozeny některé části – zvláště horní segment s nápisem INRI. Tato část kříže se mohla zřítit po pádu nedostatečně zajištěných větví. Nepůvodní železná spona byla vložena při zpětném osazení dílu a zamaskována cementovou stěrkou, také rozlomený litinový nápis pod korpusem Krista byl svařen. Zajímavé je zjištění, že nepůvodní může být i korpus Krista a tabulka. Na ramenech kříže a v horním segmentu nad nimi jsou volné otvory, které jistě nebyly samoúčelné. Předpokládáme, že na nich byl zavěšen jiný rozměrnější korpus a zcela nahoře nápis INRI. S ohledem na rozměry můžeme připustit, že nebyly odlity z litiny, ale vystřiženy z plechu a ručně vymalovány, jak je dosvědčeno u kamenného kříže č. 9 v Rosovicích. Kdy se tak stalo? Starší obyvatelé Holšin si pamatují jen současný stav. Na kříži není ani letopočet vztyčení, zápisy obecních zastupitelstev jsou doloženy až od začátku 20 století, jistě by takovou událost radní zaznamenali, ale záznam chybí. Pro náš odhad je důležité, že v obci Dubenec stojí jeden kříž stejné konstrukce s letopočtem 1901. Nejpravděpodobnější období nám vychází spíše konec 19. století. Malba na plechu nevydrží více jak čtyřicet až padesát let, v pohnutých dobách nebylo snadné ji restaurovat, z praktických důvodů obec pak mohla upřednostnit tehdy rozšířenou a hlavně odolnou litinu - výměna korpusu se mohla uskutečnit někdy ve čtyřicátých letech 20. století.

Na historii kříže můžeme sledovat složitý vývoj společnosti; nakonec můžeme být rádi, že kříž zůstal na svém místě.

Ne však docela. Jeho základ jsme posunuli o cca 25 cm od plotu a trochu jej osvobodili. Restaurátorský tým pana Martina Širokého z Prahy kříž rozebral, díly očistil a impregnoval. Korpus a tabulku jsme svěřili firmě Stará Huť s. r. o. Po celkovém sestavení vyniká ostrý kontrast „zlatého“ Krista vyšlého ze stínu – snad to byl i náš záměr.

zpět na mapu ^

Kříž č. 11 ve Stromovce

Stranou od hlavní silnice k Dobříši u polní cesty nad kanálem, který odvádí vodu z přepadu splavu Sychrovského rybníka stojí na obecním pozemku další litinový kříž. O jeho původu nemáme zprávy. V mapách není zaznamenán a ani v paměti lidí. Dle podání paní Polanské, rodačky ze Sychrova, zde kříž stál v době jejího mládí tedy před druhou světovou válkou. Tehdy v domku pod ním žila v jeho ochraně rodina pana Pecky. Domníváme se, že před námi stojí rodinný kříž. Ale ani to není jednoznačné. Na starých mapách se zde objevuje skupina domků oddělených od Sychrova i od centra obce. Přesněji; místem, kde stojí kříž, tato část začínala a končila starým mlýnem před Sychrovem. Sychrov začínal až za hrází rybníka. A zpátky od kříže k obci byla dlouhá několik stovek metrů dlouhá proluka. Dodnes se tu říká Stromovka, ačkoli tu stojí souvislá řada domků z třicátých let dvacátého století. Kříž vymezoval část obce, kde sídlili zaměstnanci dobříšského podniku Colloredo-Mansfeld: baštýř (porybný), myslivec (pomocník hajného v Sychrově), havíři z dolu na Babě.

Zástavbou k obci kříž ztratil svůj krajinný význam. U kříže je lavička a pěkný pohled na tehdejší Humna v Trávnicích.

Křížek
zpět na mapu ^

Kříž č. 12 za Sychrovem ve směru na Chabně

U cesty, která spojuje Sychrov s bývalou vojenskou silnicí, stojí kříž připisovaný rodině Leksových. Ani ten není uveden v mapách. Je pravděpodobné, že byl vztyčen po první pozemkové reformě, kdy byl panský pozemek za Sychrovem nabídnut k prodeji drobným zemědělcům. Rodina Leksových zde vybudovala sad a na okraji i tento kříž. Můžeme jej zařadit mezi gruntovní. Má nízký kamenný sokl a je opět litinový.

Křížek
zpět na mapu ^

Kříž č. 13 v Sychrově při hlavní silnici k Dobříši po levé straně – u Křížků

Stojí za plotem na soukromém pozemku. Proto neměl být zahrnut do seznamu, ale pro jeho označení i okolnosti osazení jej nemůžeme vynechat.

Kříž „u křížků“ tedy správněji „u Křížků“ byl vztyčen na pozemku rodiny Petříkových. S příjmením Petřík se nesetkáváme poprvé ani naposledy. Josef Petřík přezdívaný „Réhle“ se do domku č. 2 přiženil kolem roku 1840. Pocházel ze samoty u Holšin č. 92. To jej poznamenalo. Ač je to k podivu, Sychrov tehdy nebyl ideální místo pro samotáře. Hospoda u Hájků byla centrem setkání hajných, myslivců a ostatních kumpánů a kdo s nimi nesdílel alespoň občas karetní společnost i jejich drsný humor, dostal se na seznam šetřílků, kterým je třeba připomenout, že peníze jsou prostředkem pro zábavu. Při návratu domů jej budili, jednou mu dokonce do probuzené tváře hodili střevo s pilinami nasáklé vepřovou krví. Volal prý na svou ženu: „Mařeno, já jsem zabiný (zabitý)“. Jindy mu rozebrali na dvoře vůz nebo odnesli do rybníka dvířka od dvora. Tyto „taškařice“ se tradovaly ještě po sto letech. Inu, neměli se tehdy tak špatně, jak si myslíme. Měl syna Františka a ten zase syny Františka a Václava, dcery Josefu a Marii. Jediná Marie zůstala doma, ostatní ještě za mocnářsví emigrovali do USA.

Po 1. světové válce se vrátil Václav a později i František. Od této chvíle můžeme z útržkovitých zpráv vystovat příběh kříže. František si přivezl slušný obnos dolarů. Rozhodl se, že je po americkém vzoru nenechá v záložně, ale bude podnikat. Založil stavební firmu a spojil se s obchodníkem Antonínem Křížkem. Sblížili se natolik, že se František stal jeho svědkem při svatbě se sestrou Marií - stali se švagři a spojenectví tak mělo být upevněno. Jak jim podnikání vynášelo? Nevíme. Po svatbě totiž vykutálený ženich zmizel i s penězi svého společníka a nikdo jej už nespatřil. Sourozenci zůstali sami a bez peněz. Sestra Marie prodala zděděná pole, aby měli alespoň na slušný život. Domek si opravili; střechu nechali pokrýt pálenými taškami, takže při velkém požáru Sychrova nevyhořeli a společně tu dožili – Marie zemřela v šedesátých letech. Křížek vztyčili někdy v této pro ně pohnuté době. Proč stojí za plotem? Už jejich děd by mohl být důvod jej schovat před hospodskými kumpány a oni sami po ožebračení jistě toužili postavit plot před sebou i před křížem. Stal se jejich atributem. Lidé jej nepojmenovali „Petříkovic kříž“, ale „kříž u Křížků“ po sestře „Amerikána“ - tak se mu přezdívalo, provdané za podvodníka.

Jistou zvláštností je výstup některých členů této kdysi početné rodiny z katolické církve. V dobách rakouského katolicismu před 1. světovou válkou to byl především politický akt.

Podle vyprávění u tohoto kříže sychrovské děti na Zelený čtvrtek a Velký pátek řehtali. Pro neznalé, neřehtali se: používali řehtačku - nástroj, který vydává nepříjemný zvuk. Býval to velikonoční zvyk.

Křížek
zpět na mapu ^

Kříž č. 14 v Sychrově ve směru k Dobříši

Stojí u hlavní silnice naproti bývalé zajezdní hospodě „u Hájků“. Hospoda měla ještě za první republiky č. 1 podle číslování osady Sychrov, která byla kdysi správně oddělena od Rosovic. Podle nového jednotného číslování je evidována pod číslem 87 obce Rosovice. Mohl být i rozcestníkem, neboť za ním je odbočka ke starým cestám na Svaté Pole a Obořiště.

Kříž stojí na robusním žulovém soklu, současnosti je zarostlý trním a nahnutý dozadu. Na soklu je vytesán rok osazení – 1891 - stylově je podobný kříži č. 6. Gruntovní kříž stojí na okraji polí patřících k této usedlosti. Od středověku tu stávala hospoda s právem vařit pivo. Zde se mohli poutníci, či obchodníci ubytovat a připravit na další cestu k hranicím království. Podle císařských otisků současným vlastníkům předcházeli Zímové, zatímco v barokní době dle hororového zápisu svatopolské farní matriky měli hospodu pronajatou Zajíčkovi, vlastníkem byl obořišťský paulánský klášter. Snad z té doby se traduje pověst o chodbě mezi hospodou a klášterem.

Po josefínských reformách Sychrov i s významnou hospodou připadl ke katastru obce Rosovice.

Křížek
zpět na mapu ^

Kříž č. 15 na polní cestě mezi Sychrovem a Lhotkou

Stylově i podle vytesaného letopočtu se můžeme domnívat, že stojíme před nejmladším rosovickým křížem. Není tomu tak. Některé litinové kříže byly vztyčeny ještě později, například č. 2, ale zřejmě byly přemístněny ze hřbitova ze zrušených náhrobků. Kříž byl usazen v roce 1930 a jednoduchým stylem odpovídá této době. Přední část je z leštěné žuly, u paty je kříž naštíplý, místo lomu je však opravené. Na kříži je vytesán nápis: „Zdráv buď kříži, naděje jediná, roku 1930 zřídili manželé Radovi“. Místní může zajímat, proč na kříži není zapsaná zdejší rodina. O Radových v Rosovicích totiž nemáme zprávy z farních matrik ani z ústního podání.

Dle ústního podání se na místě přihodilo něco nepěkného. Pod tímto výrazem si lze představit cokoliv: vraždu, loupež, násilí. Osamělá poloha na vyvýšeném místě sice vzbuzuje dramatický pocit, ale nelze se opřít o fakta. Pokud by kříž skutečně stál takto u cesty, můžeme se s ústním podáním smířit, ale pochybnost přichází, díváme-li se do starších map. Na místě, kde je v nich označen kříž, je odbočka ve směru na Lhotku a dále až ke Svatému Poli a zároveň další odbočka k Obořišti. Tím kříž ztrácí význam označení nešťastné události, ale vrací se mu původní význam rozcestníku.

Ale ani ústní podání nemůžeme zavrhnout; jen se různým převypravováním posouvají časové souvislosti i názvy. Nepěkná událost se přihodila nedaleko odtud u „Křížků“ (také Petříků, viz níže), popisujeme ji u č. 13.

Zajímavý je zápis zastupitelstva obce z roku 1919. Obec určuje důležité polní cesty a navrhuje jejich opravy. Mezi jinými zmiňuje cestu od Pavlíkovic kříže ke Lhotce a od Pavlíkovic kříže k lesíku Lomu (směr Obořiště). Nepochybně se zmiňují o místě, kde stojí současný kamenný kříž. Jenže tento kamenný kříž byl postaven v roce 1930, takže tu byl jiný kříž , podle ústního podání s vyšším kamennným soklem a nižším železným křížem, snad boží muka.

Opět zajímavé je hledat další neznámé příjmení v Rosovicích. Stejně jako v případě rodiny Radových se v matrikách ani v ústní tradici s Pavlíkovými nesetkáme. Trochu pomůže tradiční místní pojmenování k odlišení rodin se stejným příjmením. Ve starých mapách najdeme poblíž kříže pozemky ve vlastnictví tří rodin: Cihelků č. 58, později Petříků, Petříků z č. 29, později Novotných a Petříků ze Sychrova č. 16 dnes Rosovice 129. V obci se nacházelo kolem deseti rodin s příjmením Petřík. Nazvat tento kříž Petříkovic je stejně neadresné jako u kříže pod Kamenným vrchem. Podle tradice se usedlosti č. 29 v Rosovicích říkalo u Pavlů a domku v Sychrově u Pavlíků. Tři pozemky vedle sebe a rodiny bylo nutné rozlišit. Takže u Pavlíků, protože se nabízí u Petříků (proč ne máme-li kapli sv. Petra a Pavla) A proč u Pavlů? Protože měli velkou usedlost. Takže pro jednoduchost: kříž stál při pozemku Petříků (Pavlíků) vedle Petříků (Pavlů) a dalších Petříků (možná Šilhánků).

Význam cesty a rozcestníku si uvědomíme, vrátíme-li se do nedávné minulosti. Neznalého jistě překvapí, že obec jako celek (Rosovice , Holšiny, Sychrov) nepatřila pod jednu farnost, ale pod tři: části Rosovic a Holšiny byly přifařeny k Pičínu, část Rosovic k Dobříši a samotný Sychrov ke Svatému Poli. Kuriozní rozdělení má svou historickou příčinu, ale nás především zajímá, že každá část obce potřebovala kontakt se svou farností. Do Pičína a do Dobříše si dnes každý zajede bez okliky po asfaltové silnici a tak tomu bylo i dříve – vynecháme-li dnes nezbytný asfalt. Do Svatého Pole je to komplikovanější; z jednoho konce vesnice lze jet přímo na Obořiště až do Svatého Pole, ale z druhého konce tedy ze Sychrova vede trasa jen přes pole a louky, samozřejmě z dnešního pohledu, protože dříve tu vedla přímá cesta Sychrov – Lhotka - Svaté Pole, ale i Sychrov - Obořiště. Na starých mapách ji lze nalézt a na historickém odbočení těchto cest stojí náš kamenný kříž. Farníci ze Sychrova po ní mohli chodit na mši do svého kostela ve Svatém Poli, a protože u každého farního kostela byl hřbitov, doprovázeli tudy na poslední cestě i své blízké. Byla to umrlčí cesta. Pamětníci těchto pohřebních průvodů už nežijí, protože hřbitov u kostela byl asi před sto lety zrušený a přemístněný mezi Svaté Pole a Obořiště: pro farníky ze Sychrova byl i lépe dostupný po nově zpevněné silnici přes Rosovice ve směru na Obořiště. Farníci však dále využívali starou cestu ke splnění nedělní povinnosti ve Svatém Poli a od roku 1902 i v Obořišti, kde si zřídila své bohovědné centrum kongregace redemptoristů. Svatopolští faráři opět dostali konkurenci; do zrušení Josefem II. totiž působil v Obořišti řád Paulánů, na což si svatopolští faráři stěžovali. Mše v Obořišti byly v kraji velmi populární, samozřejmě i proto, že při ní asistovali mladí studenti teologie.

Zde můžeme najít cestu k donátoru kříže. Dlouho jsme nemohli pochopit, proč na kříži je vytesána rodina Radova bez určení místa bydliště; jistě, kdyby pocházeli odtud, bylo by to pochopitelné, všichni by je znali, ale když nebyli zdejší, museli si být jisti, že i tak všichni ví... Musela to být významná rodina.

Při náhodném hovoru se starším mužem z Obor jsme se dozvěděli, že za první republiky většina rodin v okolí Nečíně našla obživu v žulových lomech a nejvíce z nich zaměstnávala firma pana Rady. Je to náhoda? Náš kříž je z kvalitní leštěné nečínské žuly, ale proč by nečínský podnikatel věnoval kříž na křižovatku polních cest v dalekých Rosovicích? Pomohl nám letopočet 1930. Co o tomto roce víme? Byla velká ekonomická krize, jen těžko si ji dnes umíme představit. Nezaměstnanost byla katastrofální, bída se podobala životu za světové války, jen muži živitelé zůstali doma, tím více byli vystaveni rozvratu. Zastavily se investice, krachovaly firmy, jen na Svaté Hoře kongregace redemptoristů budovala velké prostranství před bazilikou a zaměstnávala kamenickou firmu pana Rady, jak dokládá pamětní nápis na venkovním schodišti. Tady můžeme tušit souvislost. Můžeme si domýšlet, kdo instalaci nového kříže inicioval. Rodinu Petříkovu (Pavlíkovu) vystřídali Sýkorovi, rodinu Petříkovu (Pavlovu) Novotní. Obě patřili k nejpodnikavějším v obci. Josef Novotný býval zde před 1. sv. válkou starostou. Jeho bratři Václav, František a Antonín vybudovali rodinné obchodní vazby mezi Příbramí , Táborem a Hodonínem. Sýkorovi vlastnili hostinec, řeznictví a měli blízko k lidové (klerikální)straně v obci. Podnikatelské rodiny Sýkorů, Novotných a Radových se mohly setkat u tohoto kříže.

Za dvacet let byli z Obořiště a Svaté Hory vyhnáni redemptoristé. Rodiny byly vyvlastněny. Kříž zůstal a stal se mimo vůli svých zadavatelů památkou na pohnuté dvacáté století.

Křížek
zpět na mapu ^

Č. 16 starý dub „U obrázku“

Kdysi nejpamátnější místo v Rosovicích. V lese u cesty mezi Sychrovem a Dobříší stál starý vykotlaný dub. Jak svědčí stará fotografie do jeho dutiny mohl vstoupit člověk. Na kmenu byl zavěšen snad mariánský obrázek – odtud název „u obrázku.“ Pamětníci tvrdí, že před jeho likvidací se zelenala už jen jediná větev. Jak starý byl? Pověsti o něm napovídají, že tu stál od středověku jako významný bod u významné cesty na velmi choulostivém místě. Cesta tu prochází krajem lesa, který na jedné straně přechází do polí a na druhé splývá s hlubokým brdským hvozdem. Bylo to ideální místo pro přepady od loupežníckých band. Schopnost objevit se, když projíždí ten správně vybraný obchodník bez ozbrojeného doprovodu svědčí o dobrých informacích od místních obyvatel. Přímé propojení místních s lupiči nelze vyloučit; ve středověku se obec těšila poměrně velké svobodě. Panovník manství neustále pronajímal a správce se o pořádek zajímal jen do výše svých benefitů.

Pověsti o starém dubu popisují přepadení osob a jejich zázračné vysvobození na přímluvu Panny Marie. Se zbožnými zkazkami se příliš neshodují pozdější vyprávění.

Například v knize „Dobříšské pověsti“ se dočteme o jakémsi Zárubovi z Rosovic. Nesl prý svěřené peníze v pokladně do záložny v Dobříši a v lese na cestě zahlédl podivné cizince. Ze strachu, že jde o loupeživé rytíře uschoval pokladnu na místě a přikryl ji dubovou haluzí. Během chvíle se střetl s muži, kteří se zajímali, kam se to tak upřeně díval. Pochopil, že je zle a nechtěl odpovědět, ale oni se tázali, co jej na tom stromě mohlo tak zaujmout. Ohlédl se a na místě, kde pokladnu uschoval, spatřil velký dub. Muži pak se smíchem spěchali dál. Po jejich odchodu Záruba u dubu nalezl svěřené peníze a spěchal k Dobříši.

Tuto spíše pohanskou pověst si mohl vymyslet snaživý učitel, aby poněkud zdůraznil nekřesťanské uctívání posvátných stromů, ale k tomuto místu se hodí, právě s ohledem na častá přepadení. Jen o muži s příjmením Záruba se místní písemné prameny- zejména matruky nezmiňují.

Zajímavá pověst se váže k současné historii. Jak už výše uvedeno, dutinou dubu mohl prolézt člověk. Říkalo se, že kdo projde dutinou, zůstane v Rosovicích; nevíme jestli chtíc, nechtíc, ale mezi vojáky z nedalekých kasáren „U sv. Anny“ se pověst natolik ujala, že dutinou ochotně procházeli i několikrát a přání se jim evidentně plnilo, o čemž svědčí velký počet sňatků s místními dívkami. Dub vydržel všechny válečné pohromy, ale tu poslední vojenskou i s ohledem na své stáří nikoli. Dle ústního podání se roku 1969 vojáci při návratu ze zábavy v Rosovicích více než obvykle posílili a poslední větev dubu strhli. Nezdá se však, že by šlo o spontánní akci: na stržení si museli opatřit nářadí. Spíše se nějaký uvědomělý voják rozhodl, že skoncuje s pověrami a vzal si na pomoc podobně smýšlející kamarády a možná, že místní dívka dala přednost jinému vojáku a tomu nepomohlo ani opakované procházení dutinou. S touto poněkud kuriozní pověstí zaniklo naše nejstarší posvátné místo.

Místo, kde dub stál, je přesně označené od nejstarší žijící pamětnice paní Polanské z Dobříše. Na kmeni byl prý zavěšen obrázek Panny Marie, proto se můžeme setkat i s pojmenováním místa „U obrázku“.

Křížek
zpět na mapu ^

Č. 17 Kaple u sv. Anny

V lese na okraji rosovického katastru, na rozcestí k bývalým kasárnám, jež se i za dob komunismu nazývala kasárna u sv. Anny, stojí pozdně barokní kaple. Podle nápisu na bráně byla kaple vystavěna v roce 1755 ve stylu lidového baroka. Jak je tento údaj ověřený, nevíme. V městském muzeu v Dobříši jsme doklady nenalezli, snad tehdejší historici měli možnost nahlédnout do archivních zdrojů týkajících se dobříšského zámku a rodiny Colloredo – Mannsfeld. Kaple by tedy měla být ve vlastnictví této rodiny, ačkoli není v seznamu jejich nemovitostí.

Lesní vlhkost působí nepříznivě na omítky a sokl, proto je kaple často opravována. Při rekonstrukci v roce 1980 byla odkryta původní freska ke cti s. Anny. Proč byla tato kvalitní malba zakryta omítkou a nahrazena nelogickou freskou Boha Otce v roce 1858? Ale i ta byla zakryta omítkou, protože ji při další opravě v roce 1921 „objevili“. Byla prý tak sešlá, že ji ani neobnovili. Poslední oprava se uskutečnila v roce 1992 a při ní byla nalezená freska sv. Anny vyspravena a odborně zafixována. Ještě neuplynulo 30 let a kaple je znovu objektem k rekonstrukci.

K této kapli se váže pověst o zakopané plukovní pokladně ustupujících francouzských vojsk. Po válce se plukovník vrátil na místo, aby kasu se zlaťáky vyzvedl. Nalezl jen prázdnou truhlu. Zajímavý je poněkud nesoulad mezi daty a lidovými povídkami. Tak, jak je pověst vyprávěna, by se válečná štrapác Francouzů v Čechách mohla přihodit v době války o rakouské dědictví (skončila v roce 1745). A naše kaple byla postavena údajně o deset let později. Kaple byla jen několik stovek metrů vzdálena od starého dubu. Obě místa přtahují pověsti o penězích, strachu z lupičů, v případě sv. Anny strach ustupujícího vojska z potupného zajetí. I sakrální objekty se musí vyrovnat s dávnou touhou po majektu a moci.

Křížek
zpět na mapu ^

Kříž č. 18 v Brumovci

Kdysi stál na okraji lhoteckého katastru a na okraji pole, které kdysi vlastnila lhotecká rodina Puchmajerů. Na mapě je vyznačen vedle polní cesty, která spojuje křižovatku lesních cest s hlavní komunikací k Dobříši (U obrázku) a křižovatku polních cest na Lhotku a Obořiště. Přestože je registrovaný na mapě, snad jeho odlehlost od Sychrova i od Lhotky jej nechala zapomenutým. Zcela jistě se nabízí jeho souvislost se stejně osamělým křížem č. 15.

Přehlédli jsme jej.  Podle svědectví pamětníků, kteří zde ještě v padesátých letech obdělávali pole, tu byl klasický litinový kříž na žulovém podstavci. Dnes po něm nezbyly ani dvě staré lípy ani onen keřík mahonie. Stál na křižovatce starých cest a v dobách rozorávání polí do velkých lánů byl odstraněn, protože překážel. Nestál přímo u stávající cesty, ale opodál u té zaorané. Nikdo si pochopitelně nedal práci s přemístěním o pět metrů zpátky.  Litinový kříž nebyl nijak vzácný - lze to pochopit, pokud uvažujeme jen cenu materiálu. Ale je velmi pravděpodobné, že na jeho místě stál kříž jiný, dřevěný.

Spolek se pídil po historických záznamech o obci a našel z doby „morové rány“ tuto zprávu:

...„Proti jejímu sídlu po zaopatření některých na Dobříši nebezpečně stojících osob, jdouc silnou alterou (horečkou?)  přemožen jsem byl, takže v oudolíčku u dřevěného tehdy kříže (nyní zděná boží muka tu stojí), co se k Novému Wobořišťskému rybníku přicházeti má, přinucen jsem byl se posaditi a na vůz s mrtvým tělem a lid ve velkém zástupu jdoucí smutně se dívat...“

Tento kdysi v okolí známý text je součástí popisu cesty svatopolského faráře Jiřího Procházky ze Sychrova do Svatého Pole. Zmíněná boží muka ve farářově textu jsou zmíněna ve svatopolské matrice z roku 1713. Tím cena tohoto místa získala hodnotu.

Půl roku páter Procházka zaopatřoval umírající na mor a sám se také nakazil. Ve zmíněné matrice stručně popisuje (skutečně váží každé slovo), jak připravoval sychrovskou hospodskou na smrt a utěšoval osiřelé děti, které později také pochoval. On sám prý zázrakem přežil. Tehdejší doba byla plná domnělých nebo opravdových zázraků i samotný život se lidem jevil jako zázrak a nebylo vůbec samozřejmé dožít se vyššího věku. Měli pocit, že stojí jen krok od přechodu do jiného světa. Jeden z literárních představitelů českého baroka takto stroze popsal drama z tehdejší doby, jen co mu dovolila mezera v matrice.

Pro nás je zásadní popis onoho dřevěného kříže.  Mělo se za to, že stál nad Novým rybníkem, tam kde jsou zděná boží muka při rozcestí ze Lhotky do Obořiště (nedaleko penzionu Nový rybník). Z dnešního pohledu to odpovídá. Jenže kde je to oudolíčko? Boží muka totiž stojí na kopci. A umrlčí cesta ze Sychrova do Svatého Pole nevedla přes Obořiště, nýbrž přímo přes Lhotku. Na té trase je skutečně takové místo, ale tam dnes nejsou ani boží muka ani kříž ani křižovatka cest, jen zakreslený křížek na mapě.

Můžeme shrnout, že místo, kde se farář Procházka zastavil, je právě zde. V roce 1813 až 1814 řádila poslední velká morová rána v Čechách. Umírali lidé a ještě více dobytek, Následky nebyly tak strašlivé jak v předchozích dobách, už tehdy se snažili lidé dodržovat karanténu; populaci více ohrožoval hladomor v důsledku ztrát na uhynulém dobytku.  Nejvíce ohroženou skupinou byli lékaři (felčaři), hospodští a také kněží. Město Příbram se zcela uzavřelo, přesto některé paničky zákaz provokativně nedodržovaly a zdržovaly se v místech nákazy – už tehdy existovala jakási občanská neposlušnost. Nakonec je umravnil městský dráb. Na venkově to bylo složitější. Je pravděpodobné, že nemoc se k nám dostala právě z Příbrami - první obětí se stala 16letá dívka  Ludmila  Příbramská.  Následovali další – děti, dospělí a v svatopolské matrice zmíněná Alžběta Zajícová hospodská z Rosovic. Dle zápisu ji před   smrtí zaopatřoval farář Procházka a dovolil jí, aby nebyla pochována na morovém krchově v Rosovicích, ale ve Svatém Poli na posvěceném místě u kostela sv. Alžběty. Hospodská brzy zemřela a s ohledem na mimořádnou situaci  musil být pohřeb zajištěn bez prodlení.  Tak se stalo, že nedlouho po odchodu faráře po výše popisované trase následoval průvod s nebožkou.  Nemocný farář se ještě zdržel zaopatřováním zřejmě tuláků a pak přemožený nemocí usedl u dřevěného kříže v polích. Bezmocně sledoval přicházející pohřební průvod se zemřelou, kterou ještě před několika hodinami připravil na smrt. Poněkud zmatený popis cesty je snad odvislý od jeho horečnatého stavu, například do návratu ze Sychrova do Svatého Pole vkládá zaopatřování zřejmě nemocných lidí na Dobříši a pak teprve se zastavuje u kříže. Spíše vykonal jakousi okružní cestu do nejvíce zasažených míst ve farnosti – vyšel ze Svatého Pole, pokračoval přes Dobříš, pak lesem na Sychrov k hostinské Zajícové a nejkratší cestou zpět do Svatého Pole. Zápis do matriky vykonal až později a i tak můžeme vysvětlit chaotický popis cesty.

Pohřební průvod šel jistě nejkratší trasou ze Sychrova do Svatého Pole. Dřevěný kříž po zázračném? uzdravení faráře zbožní farníci nahradili zděnými božími mukami, jak se přihodilo v logice matričného zápisu. Boží muka po staletích potkal podobný osud jako ta, jež předcházela žulovému kříži na stejné trase blíže k Sychrovu. Byla nahrazena litinovým křížem s kamenným soklem, který zůstal v paměti současníků. Pusté místo čeká na obnovu.

zpět na mapu ^
www.pamatkyrosovice.cz | Hlavní stránka | Sakrální objekty | Historie | Kontakt