Památky Rosovice

Sakrální objekty v Rosovicích

Prohlédněte si jednotlivé objekty, které náš spolek obnovuje. Podrobnosti zobrazíte kliknutím na příslušný bod na mapě.

mapa

Zobrazte mapu na mapy.cz

1 - Kříž č. 1 u kostela
2 - Kříž č. 2 za obcí ve směru na Pičín
3 - Kříž č. 3 na Větrníku ve směru na Pičín u Petříků
4 - Kříž č. 4 Kamenný vrch (Boubelíkův kříž)
5 - Kříž č. 5 u Havránků ve směru na Kotenčice
6 - Kříž č. 6 směr Obořiště u Vaněčků
7 - Kříž č. 7 v půli silnice Rosovice – Obořiště na okraji katastru obce (Vokurkovic kříž)
8 - Kříž č. 8 na polní cestě mezi Rosovicemi a Novým rybníkem - na Hůrce u Tomášků
9 - Kříž č. 9 na rozcestí k Holšinám u Žáčků
10 - Kříž č. 10 na rozcestí v Holšinách
11 - Kříž č. 11 v Sajovce
12 - Kříž č. 12 za Sychrovem ve směru na Chabně
13 - Kříž č. 13 v Sychrově při hlavní silnici k Dobříši po levé straně
14 - Kříž č. 14 v Sychrově ve směru k Dobříši
15 - Kříž č. 15 na polní cestě mezi Sychrovem a Lhotkou
16 - Č. 16 starý dub
17 - Č. 17 kaple u sv. Anny

Kříž č. 1 u kostela

Nemáme zprávu o jeho instalaci. Můžeme se jen domnívat dle soklu a zdobnosti litinového kříže, že nepochází z devatenáctého století. Kamenný sokl není z nečínské žuly, jak bývá u nás obvyklé a kříž je velmi dekorativní. O instalaci se zřejmě zasloužila obec, protože stojí na centrálním obecním pozemku. Bývá obvyklé, že kříž obklopují vysazené stromy z doby instalace kříže. Nejčastěji bývají dva, u tohoto kříže je pouze jeden poněkud proschlý jasan, jeho dvojník asi nevydržel podmínky u silnice, sůl a nedostatek vláhy. Jasan ovšem nebývá typickým stromem chránícím kříže, je to strom prvního náletu. Pokud jej porazíme, můžeme z letokruhů zjistit jeho stáří a snad i stáří kříže. Pak si odvodíme proč mohl být instalován. Tipuji, že v roce 1945 na oslavu konce 2. světové války.

Byl mnohokrát povalen a odstrkován ze všech stran a pak znovu postaven: jen v poslední době se na jeho pádech podíleli představitel obce, farář a místní opilec: všichni při couvání. Po poslední demolici byl obnoven na náklady obce.

Křížek
zpět na mapu ^

Kříž č. 2 za obcí ve směru na Pičín

Je pravděpodobně nejpozději usazeným křížem. Obklopují jej dvě lípy, které jsou méně v pokusy o jeho obnovu byly vzápětí záměrně znehodnoceny. Slovo záměrně zdůrazňuji, protože obyčejný kolemjdoucí opilec si s sebou jistě nebere palici na rozlomení vyztužené konstrukce kříže. Jemu stačí křížem zalomcovat, případně jej vyvrátit, ale na destrukci nemá dost sil a nástrojů.

Přesné datum osazení kříže neznáme, ale známe některé tragické okolnosti, jež tomu předcházely. Někdy na začátku padesátých let se zde zabil mladý muž na motorce, údajně pocházel z Bratkovic. Jeho fotografie byla vložena do kamenného soklu. I tato podobenka je s podkladem zničena. Tehdy nebyly smrtelné nehody tak časté, proto budily velkou pozornost. Jistě i proto místo jednoduchého malého křížku s květinami tu stojí litinový kříž. Navíc se událost dávala do souvislosti se vztahovým trojúhelníkem.

Křížek

Obnova

Obnovený křížek Obnovený křížek Obnovený křížek

zpět na mapu ^

Kříž č. 3 na Větrníku ve směru na Pičín u Petříků

I tento kříž stojí na obecním pozemku a na vyvýšeném místě. S tímto pozemkem sousedila úzká parcela, která byla dle císařských map z roku 1842 ve vlastnictví rodiny Petříků z čísla 37. Stylově je umístnění kříže podobné kříži č. 2. Obklopovaly jej tři akáty a lípa. Zůstala jen lípa, akáty byly poraženy, jejich proschlé větve ohrožovaly dopravu. V době instalace kříže však parcela za křížem zřejmě už patřila Petříkům z čísla 36. Na této usedlosti předtím sídlila rodina sedláka Petáka. Sňatkem mezi příslušníky rodin došlo k přesunům v držbě parcel. U tohoto kříže můžeme doložit přesné datum instalace ze zápisu v pičínské farní kronice:

„Dne 27. září 1874 odpoledne ve 3. hodině byl nový železný kříž, který nechal František Petřík rolník z Rosovic u silnice z Rosovic do Pičína vedoucí postaviti, dle katolického obřadu od fra. Antonína Weinera, faráře v Pičíně, posvěcen.“ Petříkovi patřili mezi nejvýznamnější rodiny v obci, nejen početností gruntů, ale i působností. Sám František Petřík byl dlouholetý starosta obce. Za jeho působení byla ustavena komise pro stavbu kaple sv. Petra a Pavla a ještě v roce 1914 se podílel i na výzdobě nově postavené kaple. Tradice rodu Petříků je doložena v Berní rule i v soupisu poddaných podle víry těsně po třicetileté válce z roku 1651. Patřili tedy i mezi nejstarší rodiny v obci.

Křížek
zpět na mapu ^

Kříž č. 4 Kamenný vrch (Boubelíkův kříž)

Tento kříž je sice zakreslený v podrobných mapách, ale z obecné paměti se vytratil, protože na jeho místě nezůstal ani základový kámen. Jen dvě vzrostlé lípy, které převyšují později vsazené borovice a nálet planých višní a ve středu mezi lipami vyrůstá mahonie, jakoby označující přesné místo. Kříž se nacházel v obecním lesíku, který vznikl na místě bývalé pískovny. Okolní terén je zvrásněný od překopů, mohl se tu dobývat také kámen na stavbu domů – odtud název Kamenný vrch. Podle zápisu v pičínské farní kronice zde zahynul Boubelík, když byl při dobývání kamene nebo písku zasypán.

Příjmení Boubelík se v naší obci již nevyskytuje. Zasypaný muž pocházel z č. 35 . Zde ještě po další dvě generace rodina pobývala, než ji poslední z rodiny Miroslav Boubelík prodal. I toto příjmení můžeme nalézt v „Soupisu poddaných podle víry“ z roku 1651.

Křížek

Obnova

Obnovený křížek Obnovený křížek

zpět na mapu ^

Kříž č. 5 u Havránků ve směru na Kotenčice

Kříž stojí na obecním pozemku nad obcí a mohlo tomu tak být i v době vydání nejstarší podrobné mapy obce v roce 1842 Dle vytesaného letopočtu je však mladším z roku 1866. Jen několik křížů je označených letopočtem. Cosi napoví, že v sousedství kříže je parcela příslušná k číslu 33. Tehdy na této usedlosti sídlili Kocánovi – podle hospodáře Josefa Kocána. Kříž se dnes označuje jako Havránkovic, podle posledních vlastníků. Tzv. gruntovní kříže, mezi něž můžeme tento kříž nepochybně zařadit, se umisťují vždy k hranici polností a luk dotyčného gruntu. Kříž je umístněn v ose mezi čtyřmi lípami. Jako všechny rosovické kříže stojí na žulovém podstavci – tento je v horní části působením mrazu rozlomený a opravený železnou sponou.

Křížek
zpět na mapu ^

Kříž č. 6 směr Obořiště u Vaněčků

Na vyšším žulovém soklu se nijak neodlišuje od ostatních. Jednoduchý styl připomíná kříže č. 2 a č. 4. Byl usazen na okraji polností, které příslušely k č. 25. Říkalo se tu u Tesárků, aby byla rodina odlišena od Vaněčkovic gruntu z čísla 1- tam se říkalo u Lacmanů. Kříž vztyčil František Vaněček, otec početné rodiny, která se z velké části zabydlela v Praze, jak bylo tehdy v podobných případech běžné. Kříž obklopovaly dva stromy jírovce madalu (lidově kaštany), z nichž jeden před časem zlomila vichřice. Stav druhého stromu odpovídá stáří 150 let. V současné době kříž stojí před areálem Zemědělského družstva Rosovice.

Křížek
zpět na mapu ^

Kříž č. 7 v půli silnice Rosovice – Obořiště na okraji katastru obce (Vokurkovic kříž)

Opět tzv. gruntovní kříž na okraji polností přináležejících usedlosti č. 9. Někdy se mu říkalo Koubovic kříž, opět pro potřebu odlišit více rodin stejného příjmení. Kříž je litinový na žulovém soklu. Chybí korpus Krista. Pravděpodobně byl odlit v pozdější době na přelomu 19. a 20. století, proto působí odlehčeně. Odlišuje se tak od křížů z let šedesátých a je podobný kříži, který má přesné datování z přelomu století. Je umístněn mezi dvěma lípami, zdejším polím se odjakživa říkalo „Na Lipech“, to jistě neznamená, že právě proto zde rodina zasadila lípy nebo naopak podle zasazených lip se pojmenovala pole. Pro svou odlehlost bývá často fotografován jako kříž u Rosovic, i když je blíže k Obořišti.

Rodina Vokurkova pozemek u kříže vlastnila už v roce 1842 v době vydání císařských map a nepřetržitě do doby zdruštevňování venkova, kdy byla vystěhována. Statek byl pak v užívání JZD Rosovice, nyní je ve vlastnictví firmy Kvartex.

Křížek
zpět na mapu ^

Kříž č. 8 na polní cestě mezi Rosovicemi a Novým rybníkem - na Hůrce u Tomášků

Ve skutečnosti se příjmení Tomášek v Rosovicích nevyskytovalo. Opět tu lze poznat propojení několika rodin pod splečným příjmením. Mohou mít společné předky, ale po letech je lze vypátrat jen ve farních matrikách. V případě tohoto kříže nelze určit zda se jedná o gruntovní kříž. Trochu napoví zápis z dobříšské farní kroniky: „V Rosovicích Anna Vitásková chtíc památku svého muže záhy zesnulého uctíti, dala postaviti vkusný železný kříž v poli na cestě k Obořišti. K jejímu přání vysvětil tento kříž dne 22. září za velikého účastenství domácích dobříšský děkan, vylíčiv zároveň přítomným, co znamená kříž vůbec, a v poli zvlášť. Slzy věřících svědčily, že slova jeho padala na dobrou – kéž úrodnou na ctnosti křesťanské.“ Stalo se v roce 1907. Takže ne kříž Tomášků, ale Vitásků, ne gruntovní, ale spíše pamětní. Byl postaven na parcele ve vlastnictví rodiny Vitásků z čísla 60. Dnešní vlastníci této parcely žijí u Karlových Var. A usedlost č. 60 musela ustoupit multifunkční novostavbě z let sedmdesátých, kde dnes sídlí obecní úřad a slušně zásobený obchod. Zmizela tedy jedna rodina i s domem, jen kříž zůstal. Vdova Vitásková žila ještě mnoho let. Pro místní kapli sv. Petra a Pavla věnovala sochu Madony s Ježíškem a bohoslužebný kalich s věnováním. Zachovala tak památku nejen na svého manžela.

Kříž je podobně jako Vokurkovic č. 7 méně hmotný: lze poznat, že při jeho výběru měla rozhodující slovo žena.

Křížek
zpět na mapu ^

Kříž č. 9 na rozcestí k Holšinám u Žáčků

Pravděpodobně nejstarší kříž v obci. Ve spodní části je vytesaný letopočet 1861. Je celý ze žuly a obklopují jej dva akáty. I tento kříž je gruntovní stojící na hranici pozemků rodiny Žáčků z čísla 62. Přestože rodin s tímto příjmením bylo v obci více, na tento grunt se nevztahuje přezdívka. Z velkou pravděpodobností se na něm objevil první Žáček v Rosovicích. Bylo to v době morové rány v roce 1714, kdy si jakýsi Matěj Žáček vzal vdovu po zemřelém hospodáři. Mohl mu být čeledínem a tak dokázal převzít jeho úlohu. Odkud přišel, nevíme. Asi měl samé syny, neboť se příjmení rozšířilo na více hospodářství a tak ještě před léty jsme tu měli Žáčky, Soukupíky, Bručouny, Petáky...

Mnozí si ještě připomínají, že korpus Krista nebyl odlitý z litiny, ale byl vystřižený. Plech byl vyrezlý, takže tvář Krista si nepamatují. Podobný korpus je přechováván na půdě zdejší kaple. Tak snad by mohl být vzorem.

Křížek
zpět na mapu ^

Kříž č. 10 na rozcestí v Holšinách

Tento kříž je velmi podobný kříži č. 9. Není na něm však vyznačen letopočet, přesto si myslíme právě s ohledem na podobnost, že jeho stáří nebude příliš odlišné. Není však vztyčený na okraji pole, ale je pevně spojen s plotem č. 165. Není gruntovním křížem, tak jak v Rosovicích, při podrobnějším hledání jsme totiž zjistili, že byl vztyčen na obecním pozemku. V mapách z roku 1842 zde na tomto místě začínal dlouhý pás obecních pozemků, nejspíše obecních pastvin, místa, jež se nehodilo k obdělávání. Lehce zvlněná krajina Rosovic tu přecházela do terénního zlomu. Kolem potoka stálo několik už zděných chalup Holšína. Cesta vedla pouze rovně jako dnes od Rosovic k Vackovskému rybníku, ale bez odbočky doleva. Obecní pastviny se táhly nahoru téměř až ke Kamennému vrchu. Na okraji katastru stály zemědělské samoty Cihelků, Petříků a Jechů. Budoucí rozlehlé Holšiny vznikly zvláštní shodou okoliností. Ve druhé polovině 19. století z venkova mizely ovce a nahrazovala je prasata. Ta nepotřebovala pastviny, ale kvalitní krmivo, jež si při zvýšené produkci tehdejšího zemědělství mohli sedláci dovolit oddělit od svých základních potřeb. Hospodářský rozvoj tehdy následovala vysoká porodnost a nižší úmrtnost novorozenců. Hospodářství nemohla uživit tak velké rodiny, následovala tedy v mnoha oblastech Čech velká emigrace do zámoří, na Volyň nebo do Vídně. Z Rosovic o takovém pohybu osob nemáme zprávy. Nejvíce mladých odcházelo sloužit do Prahy, ale někteří odmítali opustit domov a jistoty, na něž byli zvyklí. Inu, nežilo se tu zle. Proto se obec usnesla, že zájemcům, kteří se chtějí osamostatnit z gruntů, ale nechtějí opustit obec, nabídne k odprodeji nevyužité obecní pastviny. Nynější rozsah Holšin dokazuje, že zájem byl obrovský. Aby mohly být parcely přístupné, byla vybudována spojovací komunikace uprostřed. A to je ta dnešní odbočka doleva u křížku nahoru ke Kamennému vrchu.

Křížek

Kamenný kříž stojí na tehdy nové křižovatce cest podobně jako kříž na rozcestí v Rosovicích. Připomíná, že rozvoj obce Rosovice v 19. století byl spojený s budováním nové osady Holšiny.
zpět na mapu ^

Kříž č. 11 v Sajovce

Stranou od hlavní silnice k Dobříši u polní cesty nad kanálem, který odvádí vodu z přepadu splavu Sychrovského rybníka stojí na obecním pozemku další litinový kříž. O jeho původu nemáme zprávy. V mapách není zaznamenán. Dle podání paní Polanské, rodačky ze Sychrova, zde kříž stál v době jejího mládí, tedy před 2. světovou válkou. Tehdy v domku pod ním žila v jeho ochraně rodina pana Pecky. Můžeme se domnívat, že to je rodinný kříž. U kříže je lavička. Rádi bychom přivítali více informací od lidí , kteří zde bydlí.

Křížek
zpět na mapu ^

Kříž č. 12 za Sychrovem ve směru na Chabně

U cesty, která spojuje Sychrov s bývalou vojenskou silnicí, stojí kříž připisovaný rodině Leksových. Ani ten není uveden v mapách. Je pravděpodobné, že byl vztyčen po první pozemkové reformě, kdy byl panský pozemek za Sychrovem nabídnut k prodeji drobným zemědělcům. Rodina Leksových zde vybudovala sad a na okraji i tento kříž. Můžeme jej zařadit mezi gruntovní. Má nízký kamenný sokl a je opět litinový.

Křížek
zpět na mapu ^

Kříž č. 13 v Sychrově při hlavní silnici k Dobříši po levé straně

Stojí za plotem na soukromém pozemku. Původně neměl být zahrnutý do seznamu, ale pro jeho půvabný název “u křížků” jej nemůžeme minout. Není to tak, že by byl postaven na místě, kde se nalézalo více křížků, ale zahrada v níž stojí, patřila v předválečné době rodině pana Křížka. Byl to emigrant, který se vrátil po založení republiky z USA. Chtěl pomoci republice? Možná proto v době bourání křížů, postavil vlastní kříž za plotem. Podle pamětníků sychrovští zde na Zelený čtvrtek a Velký pátek řehtali. Pro neznalé: nesmáli se, až se za břicho popadali, to se na Velký pátek nedělá, ale používali nástroj, který vyluzuje poměrně nepříjemný zvuk.

Křížek
zpět na mapu ^

Kříž č. 14 v Sychrově ve směru k Dobříši

Stojí u hlavní silnice naproti bývalé zajezdní hospodě „u Hájků“. Hospoda měla ještě za první republiky č. 1 podle číslování osady Sychrov, která byla kdysi správně oddělena od Rosovic. Podle nového jednotného číslování je evidována pod číslem 87 obce Rosovice.

Kříž stojí na robusním žulovém soklu, v současnosti je zarostlý trním a nahnutý dozadu. Na soklu je vytesán rok osazení – 1891 - stylově je podobný kříži č. 6. Gruntovní kříž stojí na okraji polí patřících k této usedlosti. Od středověku tu stávala hospoda s právem vařit pivo. Zde se mohli poutníci, či obchodníci ubytovat a připravit na další cestu k hranicím království. Podle císařských otisků současným vlastníkům předcházeli Zímové, zatímco v barokní době dle hororového zápisu svatopolské farní matriky měli hospodu pronajatou Zajíčkovi, vlastníkem byl obořišťský paulánský klášter. Snad z té doby se traduje pověst o chodbě mezi hospodou a klášterem. Po josefínských reformách Sychrov i s významnou hospodou připadl ke katasru obce Rosovice.

Křížek
zpět na mapu ^

Kříž č. 15 na polní cestě mezi Sychrovem a Lhotkou

Stylově i podle vytesaného letopočtu můžeme určit, že stojíme před nejmladším rosovickým křížem. Je možné, že některé litinové kříže byly vztyčeny ještě později, například č. 11, ale uvažujeme-li o roku 1930, kdy byl dle nápisu tento kříž instalován, nemusíme mít pochybnosti. Je částečně z leštěné žuly, u paty kříže je naštíplý, místo lomu je opravené. Na kříži je vytesán votivní nápis: „Zdráv buď kříži, naděje jediná“ s věnováním rodiny Radovy. Pro naše putování za kříži je zajímavé, že tento kříž nevěnovala místní rodina. Nemáme zprávy z farních matrik ani z ústního podání o Radových v Rosovicích. Kdysi však hrával pan Rada v dobříšském kostele a ve Svatém Poli na varhany. Pokud je známo pisateli, pocházel z Budínku.

Ještě zajímavější je, že tento kříž stojí na bývalém rozcestí k Obořišti a ke Lhotce. A co více není původní. Na jeho místě stávala boží muka – podle paní Polanské vyšší jednoduchý kamenný sokl ve tvaru obelisku, na jehož konci byl zasazen kovaný malý křížek. Kdo si dá práci a porovná si katastrální mapy a letecké mapy na internetu, zjistí, že dnes již zaoraná cesta na Lhotku pokračovala k dalšímu rozcestí na kraji katastru. Zde je na mapě zaznamenán jiný kříž, patrně to byla stejná boží muka jako u předchozího rozcestí. Tudy procházela cesta do Lhotky a pak ještě dále do Svatého Pole. Sychrov patřil do svatopolské farnosti, místní tudy chodili na bohoslužby do kostela a vyprovázeli své mrtvé na poslední cestě na hřbitov – tehdy u kostela sv. Alžběty. Tudy procházel v Čechách známý farář Jiří František Procházka de Lauri za svými farníky na Sychrově a na tomto rozcestí prožil slavnou horovou příhodu, nikoli u kapličky za Novým rybníkem ve směru na Obořiště.

Křížek
zpět na mapu ^

Č. 16 starý dub

Kdysi nejpamátnější místo v Rosovicích. V lese u cesty mezi Sychrovem a Dobříší stál starý vykotlaný dub. Jak svědčí stará fotografie do jeho dutiny mohl vstoupit člověk. Pamětníci tvrdí, že před jeho likvidací se zelenala už jen jediná větev. Jak starý byl? Pověsti o něm napovídají, že tu stál od středověku jako významný bod u významné cesty na velmi choulostivém místě. Cesta tu prochází krajem lesa, který na jedné straně přechází do polí a na druhé splývá s hlubokým brdským hvozdem. Bylo to ideální místo pro přepady loupežníckých band. Ze zázemí lesa se mohly nenápadně objevit a pak rychle stáhnout. Však také pověsti o starém dubu popisují přepadení osob a jejich zázračné vysvobození. Na starém dubu byl pověšen obrázek Panny Marie ochráňkyně poutníků, proto U obrázku. Dub vydržel všechny válečné pohromy, až kolem roku 1969 se míroví vojáci při návratu z Rosovic do kasáren U Svaté Anny více než obvykle posílili v hospodě a poslední větev dubu strhli. Tak zaniklo naše nejstarší posvátné místo. Místo, kde dub stál, je označené a možná se jej podaří obnovit.

Křížek
zpět na mapu ^

Č. 17 kaple u sv. Anny

V lese na okraji rosovického katastru, na rozcestí k bývalým kasárnám, jež se i za dob komunismu nazývala kasárna u sv. Anny, stojí pozdně barokní kaple. Podle nápisu na bráně byla kaple vystavěna v roce 1755 ve stylu lidového baroka. Jak je je tento údaj ověřený, nevíme. V městském muzeu v Dobříši jsme doklady nenalezli, snad tehdejší historici měli možnost nahlédnout do archivních zdrojů týkajících se dobříšského zámku a rodiny Colloredo–Mannsfeld. Kaple by tedy měla být ve vlastnictví této rodiny, ačkoli není v seznamu jejich nemovitostí.

Lesní vlhkost působí nepříznivě na omítky a sokl, proto je kaple často opravována. Při rekonstrukci v roce 1980 byla odkryta původní freska ke cti s. Anny. Proč byla tato kvalitní malba zakryta omítkou a nahrazena nelogickou freskou Boha Otce v roce 1858? Ale i ta byla zakryta omítkou, protože ji při další opravě v roce 1921 „objevili“. Byla prý tak sešlá, že ji ani neobnovili. Poslední oprava se uskutečnila v roce 1992 a při ní byla nalezená freska sv. Anny vyspravena a odborně zafixována. Ještě neuplynulo 30 let a kaple je znovu objektem k rekonstrukci.

K této kapli se váže pověst o zakopané plukovní pokladně ustupujících francouzských vojsk. Po válce (nevíme které) se plukovník vrátil na místo, aby kasu se zlaťáky vyzvedl. Nalezl jen prázdnou truhlu. Poněkud zajímavý je nesoulad mezi daty a lidovými povídkami. Tak, jak je pověst vyprávěna, by se válečná štrapác Francouzů v Čechách mohla přihodit v době války o rakouské dědictví (skončila v roce 1745). A naše kaple byla postavena údajně o deset let později. Kaple byla jen několik stovek metrů vzdálena od starého posvátného dubu. Obě místa přitahují pověsti o penězích, strachu z lupičů, v případě sv. Anny strach ustupujícího vojska z potupného zajetí. I sakrální objekty se musí vyrovnat s dávnou touhou po majektu a moci.

Křížek
zpět na mapu ^
www.pamatkyrosovice.cz | Hlavní stránka | Sakrální objekty | Historie | Kontakt