Památky Rosovice

Historie

Rosovice patří mezi historické obce, přesto se v ní nevyskytují historické památky. Na starých mapách z počátku 17. století a z počátku 18. století lze porovnat, že většinu okolních obcí kartografové vynechali, ačkoliv byly sídlem šlechty a měly gotické nebo raně barokní kostely, zatímco Rosovice (Rossowitz) jsou zapsané, třebaže zde nebyla tvrz ani kostel. Mapy zřejmě zdůrazňovaly významná hospodářská místa nebo zastávky, spíše jak sakrální stavby a šlechtická sídla. My víme, že v Rosovicích – Sychrově byla zájezdní hospoda pro ubytování obchodníků na Zlaté stezce a vařilo se tu pivo. V typicky zemědělské vesnici si pak mohli levně nakoupit zásoby na cestu. Mapy se kreslily pro obchodníky, ale obchodnických tras využívali i poutníci: Obchodní Zlatou stezku kopírovala poutní trasa (camino) do Santiaga de Compostella. I ti si v Rosovicích zajistili zásoby na cestu a za zdar pouti se pomodlili na svatojakubských zastávkách ve městech, třeba právě v blízké Příbrami při kostele sv. Jakuba staršího.


Rosovice na mapě z 19. století (zobrazit na mapy.cz)
Nepřítomnost šlechtického sídla a časté zástavy obce zabránily, aby na královském zboží byla vystavěna alespoň kaple. Ale i ve větší královské Dobříši byl postaven kostel až na konci středověku. Královští úřadníci zřejmě neměli potřebu se zviditelnit, jejich úkolem bylo zajistit honitbu pro panovníka a jeho hosty. Přesto se do lidové zbožnosti vtiskly Rosovice pověstným místem „u obrázku“ v lese za Sychrovem, a to jistě ve spojitosti s frekventovanou obchodní i poutní trasou.

Na frekventované cestě stojí nejstarší sakrální památka Rosovic – kaple svaté Anny. Stojí na okraji katastru v sousedství dobříšské kaple svatého Jáchyma. Obě kaple jsou vystavěny v podobném stylu pozdního lidového baroka. Kdo k nim dal impuls? Snad rodina knížete Mansfelda. Původní zápisy nejsou – jen na bráně kaple sv. Anny je zapsán předpokládaný rok vysvěcení 1755. Po více než sto letech od koupi od královské komory se Rosovice dočkaly alespoň lesní kaple prvního a dosud jediného šlechtického majitele rosovických lesů.

Zbývají rosovické kříže. Máme jich více, než bývá obvyklé. Většina byla vztyčena v 19. století a ty litinové byly odlity v komárovských slévárnách. Byly zasazeny do podstavců z nečínské jemnozrnné žuly a u některých je v soklu vytesán rok vztyčení, u tří je možné najít ve farních kronikách zápis a datum vysvěcení.

Proč tolik křížů?

Některé jsou gruntovní a byly usazeny na okrajích polí, příslušejících k hospodářství. Tak dostaly i pojmenování podle příjmení a ještě častěji podle přezdívky hospodáře, protože rodin se stejným příjmením bylo víc. Příjmení Petřík se např. vyskytovalo v obci snad pětkrát. I rodákům, zvláště dětem, se stávalo, že je rodiče poslali vyřídit vzkaz a ty netušily, že přezdívky doma běžně užívané se nebudou zamlouvat. Pozdrav pro pány Petříky mohl znít pokaždé jinak: dobrý den, pane Punčocháři, dobrý den, pane Šilhánku, dobrý den, pane Sedláku, dobrý den, pane Skaličáku, dobrý den, pane Řiháku, dobrý den pane Hajčíku…

Rozšíření křížů v 19. století kupodivu napomohla revoluce v roce 1848. Císařským patentem byla zrušena robota a selskému stavu narostlo sebevědomí. Např. u Milína byl vztyčen kříž na památku této události. Který by to mohl být v Rosovicích? Křížem se hlásil selský stav ke svobodě a s nabytou svobodou si vyprošoval požehnání pro těžkou práci.

Vedle křížů pamětních a gruntovních máme i kříže spojené s tragickou událostí. Ve směru na Pičín jsou takové dva a údajně něco ošklivého se přihodilo na místě žulového kříže ve směru Sychrov – penzion U rybníka. Ve starších dobách taková místa označili kamennými smírčími kříži, pokud byly památky převážně kamenné nebo zděné, byla to spíše „boží muka“.

Dnes, když silnice lemují malé dřevěné křížky s umělými květinami a fotografiemi převážně mladých lidí, nám připadají tehdejší tragedie nepřiměřeně dramatické. Jak mohli pak ještě nebožtíka zapíjet v hospodě – i ten ponocný z pastoušky měl nárok na důstojnou rozlučku se sousedy. Jistěže všemu předcházel útěšný církevní obřad a poté slavný průvod, jemuž vévodil ministrant s křížem v čele a kostelík ve zvonici. Po čase nejbližší postavili velký kříž na památku už ne ve smutku, ale v naději, protože kříž předchází vzkříšení.

Ze všech těchto příčin nám zůstaly dominanty krajiny, některé v mapách ač už neexistují, jiné se už z moderních map vytratily a zůstávají jen v myšlenkách pamětníků, kterých ubývá. Budeme rádi, když alespoň uvedeme do souladu krajinu s realitou map a mysli lidí, kteří už nejsou mezi námi. Možná se pak přihodí, že na cestě potkáme někoho velmi povědomého.
www.pamatkyrosovice.cz | Hlavní stránka | Sakrální objekty | Historie | Kontakt